Kultura a lidé v Japonsku

Historie v kostce

Japonsko má dlouhou a bouřlivou historii, kterou Japonci uznávají dodnes a inspirují se v ní i nadále, protože jsou na svoji kulturu právem pyšní. První prehistorické osídlení japonských ostrovů se datuje zhruba před 30.000 lety. Japonsko se dlouhou dobu inspirovalo vyspělou kulturou v Číně a můžeme zde pozorovat sousty prvků z pevniny převzatých, ale adaptovaných pro vlastní potřebu Japonska. Díky obchodním a politickým vztahům s Čínou se Japonsko rychle rozvíjelo.

V 6. století přichází do Japonska buddhismus a výrazně mění celou společnost. Začíná období Nara, je založeno město Kjóto. Období Heian, koncem 8. století, odstartovalo velký kulturní a umělecký rozvoj. V tomto období moc císařského dvora postupně upadá, až se zcela rozpadne a odstartuje tak válku jednotlivých panovnických rodů o moc. V období Kamakura je ostanoven šogunát, systém vojenské vlády. V letech 1274– 1281 došlo ke dvěma pokusům a mongolskou invazi do Japonska. Oba skončily neúspěchem díky dílu přírody, tajfunu ale i obraně samurajů.

Následovaly další politické nepokoje, které vyvrcholily ve velké období válčících států – Sengoku jidaj, které trvalo přes sto let a skončilo obří bitvou u Sekigahary, po níž Tokugawa Ieyasu založil poslední šogunát a začalo tak slavné období Edo. To trvalo až do roku 1868, kdy bylo Japonsko donuceno otevřít své přístavy Američanům. V té době to byla neuvěřitelně zaostalá země, neboť za téměř 300 let díky míru a uzavření veškerého obchodu i politické interakce s okolními státy neprošlo žádným vývojem.

Konec 19. století je tedy pro Japonsko obdobím velkých změn a rychlé modernizace, která vyvrcholila několika válkami a ozbrojenými konflikty jak v Asii, tak ve světovém měřítku. Po prohrané druhé světové válce se Japonsko dlouhou dobu dávalo dohromady. Nicméně díky národní nátuře a finanční pomoci USA a vítězných mocností se rychle obnovil průmysl i infrastruktura. Dnes je Japonsko technologicky jedním z nejvyspělejších států na světě, který si ovšem uchoval své bohaté tradice.

Lidé

Japonci jsou velice milí a pohostinní lidé, kteří si potrpí na zdvořilost nejen k sobě, ale hlavně k ostatním. I turisté bývají proto zahrnuti vstřícností a ochotou. Nicméně i přes davy návštěvníků nejsou Japonci na cizince tak úplně zvyklí. Většina z nich nemluví anglicky, a pokud ano, tak často se silným japonským přízvukem a v přítomnosti cizinců se někteří mohou cítit nervózní. Něco jiného je, když v Japonsku bydlíte.

I s dobrou znalostí japonské kultury je velice obtížně se zařadit do jejich společnosti, která je velice složitá a i spousta Japonců s tím má problémy. Japonci jsou hrdý a nacionální národ. Na ostrovech žijí z převážné většiny (98 %) Japonci, kolem 600.000 Korejců a necelých 400.000 Číňanů.

V Japonsku žije zhruba 12x více obyvatel než v ČR.

Svátky

V Japonsku se slaví 14. státních svátků, hodně populární je i Hallowen a Vánoce podle amerického vzoru, ale tyto svátky slavní většinou jen mladí lidé se svými kamarády. Opravdové japonské svátky – festivaly (macury) byste si jako návštěvníci neměli nechat ujít. Jedná se o tradiční festivaly, některé se slaví už několik století po celém Japonsku.

1. ledna Gandžicu-Shōgatsu (Nový rok)

Vchody do domů jsou tradičně zkrášleny ozdobami z dubového dřeva, bambusu či kagami mochi – ozdobami vytvořenými z rýžových placek mochi. Dalším významným rituálem vítání Nového roku je návštěva šintoistického chrámu, kde žádají Japonci bohy a bůžky o příznivý rok. Až na nepočetné náboženské menšiny se jedná o nejrozšířenější zvyk a nejznámější a nejposvátnější chrámy jsou na Nový rok doslova napěchovány lidmi. Tradičními novoročními pokrmy jsou mimo jiné již zmínění mochi a amazake, sladké sake, které nemusí nutně být alkoholické.  

3.–4. února – Secubun (Svátek vyhánění ďábla) 

Tento svátek se začal slavit v období Edo. Do domu k domu chodí čerti (Oni) a obyvatelé domů je vyhánějí ze svých obydlí fazolemi. Podle staré legendy se ten nejhorší a nejpřísnější ze všech čertů vrátí, až z fazolových bobů květ vykvete. Také se chodí často do chrámů, kde rozhazují nebo rozdávají fazole.

První týden v únoru – Sapporo Snow Festival

Festival Sapporo Yuki je jedním z největších festivalů roku v Sapporu, který se koná v únoru po dobu jednoho týdne. Festival byl založen studenty v roce 1950, když postavili sněhové sochy v Odori Parku, centra města Sapporu. V dnešní podobě se po festivalu nachází tucet velkých soch spolu se stovkami malých sněhových a ledových soch. Na festivalu se pořádají koncerty a další menší akce.

3. března – Hina macuri – Svátek holčiček nebo panenek

Na podstavce se vystaví panenky císařovny a císaře a jejich služebných i hudebníků oblečených do oděvů z období Heian. Věřilo se, že panenky do sebe pojmou zlé duchy. Obvyklým nápojem tohoto svátku je amazake, sladký a nealkoholický druh sake z vykvašené rýže; obvyklým jídlem je barevné pečivo arare velikosti sušenky a ochucené sójovou omáčkou. 

Duben – Hanami 

V celém Japonsku se slaví slavnosti kvetoucích Sakur.

První dubnová neděle – Kanamara Matsuri (festival ocelového pyje) Kawasaki

Festival plodnosti, který je oblíbený hlavně u transvestitů, gayů a jiných sexuálních alternativních subkultur. Podobný festival, jen ve více tradičním duchu, je Hōnen festival. Koná se 15. března. ,,Hōnen" znamená v japonštině úspěšný rok, což odkazuje na bohatou úrodu. Festival Hōnen a obřad slaví požehnaní štědré ženě a všelijaké prosperity a plodnosti. Cizinci velmi oblíbený díky své zdánlivé bizarnosti.

5. května – Kodomo no hi (Den dětí)

Je svátkem dětí nebo také chlapců. Vyrábějí se obrovští látkoví nebo papíroví koi kapři (koinobori) a věší se většinou nad řekou v celých zástupech. Poslední týden v dubnu se v japonských domech vystavuje samurajská zbroj (ama), tak jako se v březnu vystavovaly panenky při Hinamatsuri. Výstava figurek samurajů či jen samurajské zbroje je shodná s Hinamatsuri a opět existuje řada pravidel, jak to vystavovat a co vystavovat. 

15. května  – Aoi Matsuri, Kyoto

První zmínky o tomto svátku se objevují již v 7. století. Během festivalu poslové opouští císařský palác a putují k svatyni Shimogamo a poté k svatyni Kamigamo. Účastníci průvodu jsou oblečeni v kostýmech z období Heian.

7. července – Tanabata (Svátek milenců)

Podle čínské legendy o dvou souhvězdích Vega (princezna) a Altair (pastýř), kteří byli do sebe zamilovaní, ale měli zakázáno se stýkat. Jen v tento den se souhvězdí spojí a oni se mohou vidět. Lidé zdobí obchodní centra obrovskými papírovými výrobky a na bambus se věší barevné papírky přání tanzaku. Nejkrásnější a největší je v městě Sendai.

13.–16. července – Obon (Svátek zemřelých)

Buddhistický svátek (hlavně oslavovaný v oblasti Kanto), kdy se většina Japonců vydává na hřbitovy. Věří se, že v tyto dny je náš svět a svět mrtvých propojený. Večer se lidé shromáždí na slavnosti a tancují kolem yugary Bon odori tanec za zvuků bubnu taiko. V Kyotu se slaví večerním zapálením obrovských ohňů ve tvaru různých znaků, které jsou na kopcích kolem města, duše zesnulých tak snáz najdou cestu do nebe.

19. července – Tōrō nagashi (festival plovoucích luceren) 

Pořádá se ve spojení s Obon matsuri. Lucerny symbolizují duše zemřelých, které odchází na jiný svět. Často využívané například v Hirošimě k poctě obětem druhé světové války.

Červenec – Gion Matsuri – Kyoto 

Nejznámější a největší festival v Kjótu. Je plný průvodů, tance, zpěvu, jídla a mnoha dalších věcí.

2.–7. srpen – Nebuta Matsuri – Aomori

Přehlídka obřích svítících figur vyrobených z papíru. Nejčastěji představují válečníky při slavných historických událostech.

12.–15. srpen – Awa Odori –Tokushima

Nejznámější je zomeki tanec, který tancují nejčastěji ženy ve speciálním úboru. Festival se často pojí s Obon matsuri a je buddhistického rázu. Tanec má zahnat zlé duchy a oslavovat duše zemřelých. 

22. října –  Jidai Matsuri  – Kyoto

Je hlavně historický průvod všech období Japonska. Průvodem prochází i jediná doložená ženská samurajská bojovnice Tomoe. I když je známý, jde o poměrně mladý festival. Večer se koná ohnivý Kurama no Hi-Matsuri také známe jako Daimonji podle obřích znaků, co hoří na kopcích. Oheň má symbolizovat duše zemřelých.

U některých slavností není dané pevné datum, každý rok se muže posunout o pár dní 

Kultura

v Japonsku je nespočet svatyní a chrámů. Čemu jsou zasvěceny? V Japonsku je rozšířen nejen buddhismus, ale ve velké míře i šintoismus. Šintoismus se vyskytuje výhradně jen v Japonsku a zabývá se vlastní mytologii, která je v Japonsku mnohem déle než samotný buddhismus. S příchodem buddhismu se obě náboženství vzájemně tolerovala a v některých případech  se i spojila do takzvaného šinto-buddhismu díky tomu, že mají mnoho podobností. Japonci dodržují všechny svátky a slavnosti s tím spojené, i když o sobě říkají, že nevěří v žádné bohy. Přes svůj ateismus jsou Japonci velice pověrčivý národ. Šintoistickou svatyni poznáme podle toho, že před ním stojí velká brána Torii, kterou buddhistické chrámy nemají.

Tradiční věci, s nimiž se můžete setkat

Talismany pro štěstí

Tanuky – bůžek pro štěstí v podobě mývala, jeho sošky se dávají před obchody nebo domy. V pověrách má Tanuky příjemnou přátelskou povahu, ale dokáže měnit podobu. Je spojován také s plodností, nejen na sochách, ale i a dávných dřevorytech je mu zvětšeno přirození až do komických rozměrů.

Omamori – malý barevný látkový sáček s papírovou nebo dřevěnou věštbou uvnitř. Dají se koupit v chrámech a svatyních. Podle barvy poznáme, na co jsou určeny, například červená je barva štěstí.

Jeřáby – jeřáb je v Japonsku posvátný pták symbol dlouhého života, známe ho i díky origami, kde je nejvíce skládaným objektem (skládání papíru do různých podob). Právě origami si můžeme všimnout ve spoustě chrámů a svatyní v podobě dlouhých papírových girland, jsou to právě jeřábi složení za sebe. Japonci věří, že když složíte 1.000 jeřábů, uzdravíte se z nemoci. Největší množství nalezneme v Hirošimě, kde je lidé symbolicky skládají pro oběti atomové bomby.

Maneky neko – zlatou kočku se zdviženou houpající se packou známe z čínských restaurací nebo vietnamských obchodů. V Japonsku má také své místo, je určena pro větší návštěvnost jakéhokoli podniku. Její hýbající se packa má přivábit zákazníky, v tom případě má zdviženou levou tlapku. Při zdvižené pravé tlapce má přinést majiteli peníze, taková maneky neko je většinou zlatá. Pokud má zdvižené obě packy, má přinést bezpečí domu nebo byznysu. Různá barva určuje, na co se daná soška specializuje.

Daruma – velká čeveno-bílá hlava bez očí může z počátku vypadat děsivě, ale originálně se jedná o zenového mnicha  Bodhidharmy, který přinesl do Japonska zen-budhismus. Daruma je zase bůžek pro štěstí, když máte přání, vymalujete mu levé oko, po jeho splnění pravé.

Kokeshi – tradiční japonská dřevěná panenka. Začala se vyrábět už v období Edo a kupovali si ji návštěvníci onsenu (veřejných lázní) jako suvenýr. Panenka je vyrobena z třešňového dřeva, které špatně hoří. Lidé si je proto kupovali jako talisman proti požáru jejich domu.

Čajový obřad – vychází ze zenového učení. Je oproštěn ode všeho zbytečného a účastníci si v klidu, ale podle přísných pravidel vychutnají zelený čaj matcha se zákuskem wagaši.

Bojová umění – Kendo (japonský šerm), sumo, karate. 

Divadlo – Kabuki je nejznámější japonské divadlo, které hrají výhradně muži, ženské role nevyjímaje. Málo se už ví, že toto divadlo založily a dlouhou dobu provozovaly ženy. Bylo zakázáno, protože ženy jej používali jako prostředek k prostituci.

Džorury nebo také Bunraku je japonské divadlo hrané loutkami. Jeho hlavním sídlem je Osaka, kde toto umění opět ožilo. Divadlo Nó představuje divadelní hry hrané herci, kteří mají při vystoupení na sobě masky.

Kimono/yukata – pojem kimono je ve světě velmi známý. Tradiční japonský oděv, který je obdivován především u gejš a maiko díky obrovské škále barev a vyšívaných motivů na hedvábí. Kimono tvoří několik vrstev, a pokud si ho chcete pořídit, tak to nebude levná záležitost. Naopak yukata je letní verze kimona, je cenově dostupná a lehká. Japonci ji často nosí, hlavně v období léta, kdy se konají matsuri a hanabi. Není nic špatného, když si takovou yukatu pořídí cizinec a vydá se s ní na nějakou slavnost, ale dávejte si pozor, ať si namísto yukaty neprořítíte obyčejný župan, který je často nabízen turistům jako yukata nebo dokonce kimono, to byste byli pak veřejnosti pro smích.

Bonsae – malé zakrslé stromy, setkáváme se s nimi v zenových zahradách.

Ikebana – tradiční dekorace květin, často je využívaná v čajovnách, kde podtrhávají celkovou zenovou atmosféru.

Yakuza – japonská mafie, která vlastně v Japonsku působí na hranici ilegality a je státem tolerována. Právě yakuza jako první pomáhá své zemi při jakýchkoli katastrofách. Přesto si na ně obyčejní lidé dávají pozor. Pokud má Japonec nebo i cizinec tetování, je automaticky spojován s mafií. Proto je zakázáno ve veřejných prostorách ukazovat tetování, týká se to hlavně lázní a bazénů.

Onsen – onseny jsou japonské lázně, díky vulkanické činnosti jsou odedávna využívány pro odpočinek, některé prameny mají léčivé účinky. Japonci jsou velmi čistotní, je u nich tradicí se alespoň jednou denně umýt. Při této potřebě využívají lázně jako společenskou kratochvíli. Mnoho starých domu nemá koupelnu, dříve, ale i dnes se onsen používá jako veřejná koupelna.

Popkultura

Karaoke – je jednou z hlavních zábav v Japonsku a je jedno jestli umíte zpívat, nebo ne. Karaoke barů je v Japonsku neuvěřitelné množství.

Anime a manga – animované filmy anime nebo kreslené komiksy manga zažívají i u nás velký boom jako hlavní modla dnešní popkultury. Mezi širokou škálou žánrů i uměleckých stylů si každý přijde na své. Fanouškům anime a mangy se říká otaku.

Purikura – je velice populární fotoautomat hlavně u mladých lidí, zvláštností tohoto automatu je, že vás na fotografii automaticky upraví, zvětší oči, vyhladí obličej. Po vyfocení si můžete svoji fotku jakkoli upravit, něco připsat nebo přidat obrázek. Automat vám pak vydá 2 fotografie, které jsou zároveň i samolepky. Každý automat má jiný design , aby byl nasycen obrovský zájem lidí. kteří se nepřestávají fotit. V některých specializovanějších místnostech, kde jsou tyto automaty, si můžete dokonce vypůjčit kostýmy, aby focení s kamarády bylo zábavnější. Automaty najdete třeba v nákupních nebo zábavních centrech po celém Tokiu.

Pachinko – velice oblíbený hrací automat na kovové kuličky. Výhra nejsou peníze, ale věcné předměty domácí potřeby. Spousta hráčů má takové zkušenosti, že si dokážou vybavit byt skoro zadarmo, ale stráví u toho dlouhé hodiny.

Jazyk

Japonský jazyk není podobný žádnému jinému jazyku na světě. Což úplně neplatí o písmu, které se zakládá ze slabičných abeced hirakany a katakany a složitých znaků kanji. Právě Kanji pochází z Číny, hodně znaků znamená to samé i v čínštině, ale jinak se vyslovují. Japonci mají mnohem méně znaků než Číňané, spoustu slov kombinují s hirakanou nebo cizí slova přepisují v katakaně. Je to hlavně kvůli odlišnosti ve výslovnosti. Japonština má mnoho zdvořilostních způsobů vyjadřování.

Pokud japonsky neumíte, budete mít problém se domluvit, přestože umíte anglicky. Nebo se setkáte s japonskou angličtinou, což je jazyk sám o sobě.

Minislovníček:

• Konničiwa – Dobrý den
• Ohajou gozaimasu – Dobré ráno
• Konban wa – Dobrý večer
• Arigatou gozamasu – Děkuji mnohokrát
• Hai – Ano
• Ie – Ne
• Došte – Proč?
• Irasaimasé – Vítejte
• Genki desuka? – Jak se máte?
• Genki desu – Dobře
• Itadakimasu – Dobrou chuť
• Tasukete kudasai – Pomozte mi prosím
• Yumimasen – Pardon, promiňte

Turismus

Míra turismu je velká. V Japonsku si zakládají na vysokých kvalitách služeb všeho druhu. Mnoho turistů láká Japonsko hned z několika důvodů. Japonsko je perla orientu, má mnoho dochovaných památek, bohatou historii a natolik specifickou kulturu, že si ji nemůžeme splést s žádnou jinou. Je to také bezpečná a bohatá země, na rozdíl od některých (třeba i stejně zajímavých) částí Asie.

Geografie

Japonsko leží na východním okraji asijského kontinentu. Stát je tvořen řetězem ostrovů v západní části Tichého oceánu. Největší ostrovy jsou (od severu k jihu) Hokkaidó, Honšú (největší ostrov), Shikoku a Kjúšú.

Největším a také nejdůležitějším ostrovem Japonska je Honšú. Na jeho východním pobřeží leží hlavní město Tokio a nejvyšší hora Fuji. Západně od Tokia najdeme velkoměsta jako Nagoya, Osaka nebo historické Kjóto.

Na jih od Honšú leží ostrov Shikoku – ostrov s nádhernou přírodou a horkými prameny. Je to poměrně řídce osídlený ostrov, oblíbené místo odpočinku a milovníků přírody a umění.

Kjúšú je ostrov v jihozápadní části Japonska proslulý množstvím vulkanických pramenů a lázní. Je tu mnoho významných velkých měst jako Fukuoka, Beppu nebo díky tragédii proslulé Nagasaki.

Posledním velkým japonským ostrovem je Hokkaidó. Je to nejsevernější ostrov japonského souostroví. Co se týče kulturních tradic, není typicky japonským ostrovem, neboť byl k Japonsku přičleněn až koncem 19. století. Je to ideální místo pro zimní sporty a zimní festivaly. Má typickou kuchyni a už poměrně studené podnebí.

 K těmto ostrovům patří i skupina menších ostrovů v bezprostřední blízkosti i ostrovy více vzdálené, například Okinawa. Celková délka pobřeží všech ostrovů je 33.889 km.

Japonsko je země z velké části hornatá. Nejvyšší horou je Fudži (3.776 m). Lidé se soustředí převážně do pobřežních oblastí. Hustota obyvatelstva je velmi vysoká; Japonsko je, co se týče hustoty zalidnění, 37. zemí na světě.

Celková rozloha je téměř 5x větší než rozloha České republiky.