Kultura a lidé v Kataru

Historie v kostce

Historie Kataru sahá do druhé poloviny 19. století, kdy po přesunu původního hlavního města na území nynějšího Bahrajnu začali v zemi nepokoje, které roku 1867 vyústili ve válku. Po zásahu Velké Británie se situace uklidňuje, Katar se stává samostatným emirátem a roku 1916 i britským protektorátem. Úplnou nezávislost získává stát až 1. září 1971.

Země rybářů a lovců perel se dramaticky mění díky hospodářskému boomu s objevením bohatých zásob ropy a ještě bohatších zásob zemního plynu. Dnes je Katar zemí s třetí největší zásobou zemního plynu na světě a díky tomu je jednou z nejbohatších zemí světa.

Politickou krizi z roku 2017, kdy okolní země vyhlásili Kataru politické i hospodářské embargo se Kataru stále nepodařilo vyřešit. Rozhádané emiráty spolu dodnes nespolupracují a Katar musel začít hledat spojence v podobě Íránu a Turecka, odkud pochází většina dnešního importu.

Lidé

Rodilý Katařan je Arab s muslimským vyznáním. Uznává se právo šária, které je hlavním stavebním kamenem katarské legislativy, ačkoliv se právo šária nedodržuje u turistů a přistěhovalců.

V Kataru žije přes 2,5 milionů obyvatel, z nichž však jen necelých 300 tisíc představují Katařané. Zbytek připadá na pracovní sílu, které sem míří především z Indie, Pákistánu a Filipín.

Katarské rodiny díky vysoké životní úrovni velmi často posílají své děti studovat do Anglie, kdy celá studie hradí stát s podmínkou toho, že po vystudování se musí vrátit a pracovat v zemi. Mnohdy tak Katařané zastávají pouze důležité funkce ve státní správě a státních firmách.

Zajímavost je i fakt, že muži po dosažení 18 let věku obdrží zdarma pozemek o výměře 1 250 metrů čtverečních zcela zdarma.

Svátky 

Katar nemá moc státních svátků, natož ty pevně stanovené určitým datem. Například druhé úterý v únoru je Národní sportovní den (tento svátek je zaveden od roku 2012). Dalším bez pevně daného data je začátkem března tzv. Bankovní svátek. Na 1. září připadá Den nezávislosti a 18. prosince je Katarský národní den. A v neposlední řadě je tu také ramadán.

Měsíc ramadán je devátým měsícem islámského kalendáře a od muslimů se vyžaduje, aby se v tento měsíc každý den od východu až do západu slunce postili, to znamená, aby nejedli, nepili, nekouřili a zdrželi se i tělesných radostí, také by se měli vyvarovat neslušných řečí, hádek a konat jen dobré skutky.

Cizinci a věřící jiných náboženství by měli dodržovat určitá pravidla, a to především na veřejnosti, neměli by jíst ani pít (v hotelech či dalších veřejných zařízeních jsou vytvořeny zvláštní podmínky, aby bylo možno se najíst v ústraní), dále kouřit a žvýkat a nevhodně (vyzývavě) se oblékat. Nerespektování těchto pravidel může skončit i vězením. V době ramadánu je rovněž omezena otevírací doba mnoha obchodů a podniků. Období ramadánu připadá každý rok na jinou dobu, jelikož datum jeho zahájení se řídí lunární fází měsíce.

Víkend v Kataru se dodržuje v pátek a sobotu.

Kultura

Musíme vzít na vědomí, že arabská kultura je naprosto odlišná od západní, hlavně co se týče žen. Katar je sice bezpečný pro volně se pohybující ženy v porovnání s jinými arabskými zeměmi, ale přesto je vhodnější, když si ženy zajistí mužský doprovod, zvláště po setmění. Ohledně oblečení se doporučuje nenosit nic vyzývavého, mít zahalená ramena a nohy po kolena. Plavky jsou přijatelné, ale pouze na pláži nebo u bazénu. Projevy náklonnosti mezi mužem a ženou se na veřejnosti nedoporučují. Všechna tato omezení se ještě stupňují v průběhu ramadánu (viz oddíl svátky výše).

I chování cizinců vůči místním ženám má v Kataru svá specifika. Lepší je se vyvarovat jakéhokoli oslovení místních žen na ulici a při pořizování fotografií místních obyvatel, zejména tedy žen, se také doporučuje dodržovat jistou diskrétnost. 

Místní muži i ženy nosí tradiční arabské oděvy, které zahalují celou postavu od hlavy až k patě. U mužů se jedná většinou o bílý oděv nazývající se dišdaša a u žen jde o černou abáju. Tyto obleky je možné zakoupit si i jako suvenýr domů, ale pokud by cizince napadlo obléci si dišdašu a chodit tak po Kataru, asi by měl nemalý problém, jelikož je to bráno jako provokace a urážka.

Dále je nutné respektovat několik dalších pravidel, jejichž dodržování je velice přísně hlídáno a přestupky mohou snadno vést až k uvěznění. Především je to požívání alkoholických nápojů (o drogách ani nemluvě) na veřejných místech, ale i v soukromí. Alkohol je v Kataru zakázaný a nikde kromě lepších hotelů, které mají speciální povolení, ho nekoupíte. Za zvlášť závažný trestný čin je považováno řízení pod vlivem alkoholu.

Také je zakázán dovoz a rozšiřování jakéhokoliv tiskového nebo obrazového materiálu s erotickým obsahem. Na všech hraničních přechodech je možné očekávat velice podrobnou prohlídku. 

Za samozřejmost se považuje dodržování úcty vůči veřejným představitelům země, jejich oficiálním portrétům a dalším státním symbolům.

Jazyk

Úředním jazykem je arabština, ale většina místních obyvatel ovládá i angličtinu, takže domluvit se není většinou problém.

Turismus

Díky ne příliš turisticky orientovanému postoji v historii země se Katar neřadí na přední příčky v počtu návštěv turistů. Však první turistické vízum vydal prvně v roce 1989 a největší zlom v byrokracii nastal v roce 2017, kdy Katar umožnil bezvízový vstup 80 zemím světa. Do té doby bylo takřka nemožné se sem dostat.

Oproti tomu ale počítejte s nadstandardní kvalitou služeb. Hotely nejprestižnějších řetězců a kvalit, organizované výlety i plně organizovaná doprava ve městě v podobě městských autobusů či taxi služeb.

Pokud se řadíte k těm, kteří se rádi vyhýbají masovému turismu, budete v Kataru ještě několik let nad míru spokojeni.

Geografie

Pokud jde o Katar jako celek, mluvíme o menším státě (svou rozlohou je zhruba 7x menší než ČR) rozkládajícím se na malém poloostrově v Perském zálivu. Povrch poloostrova tvoří nížiny a pusté planiny pokryté pískem s minimem vegetace, nejvyšší bod Kataru přesahuje 100 m n. m., takže na první pohled nic lákavého. Jednoduše typická písečná Arábie kdy od severu na jih pojedete 3 hodiny a od východu na západ 2 hodiny.