Kultura a lidé v Senegalu

Historie v kostce ​​​​​

Senegal, který byl od 11. století součástí svých východních sousedů, v 15. století objevili Portugalci. Ti zde založili první obchodní osady, později se k nim připojili Francouzi, Nizozemci a Britové. V 18 stol. se Senegal stal hlavním výstupním místem pro „export“ afrických otroků do Karibiku, Jižní Ameriky (především Brazílie), Severní Ameriky a Evropy. Tyto praktiky existovaly i dále po zrušení otroctví a podílely se na nich i místní lidé/kmeny.

V 19. století se Francouzi dostali do vnitrozemí a začlenili Senegal do kolonie jménem Senegambie. Pozdější reformou se Senegal stal součástí Francouzské západní Afriky. Senegalci byli loajální Francouzům a po boku francouzských vojáků dokonce bojovali ve 2. světové válce proti nacistické okupaci – jako speciální bojové jednotky. Nutno poznamenat, že africké jednotky byly používány všude tam, kde se předpokládaly vysoké ztráty. Byly to ony, koho velitelé stavěli do pole, bylo-li zapotřebí část vojska obětovat. Pro způsob, jakým byly jejich jednotky v boji využívány, měl voják z těchto jednotek 40% pravděpodobnost, že padne. Slibované výhody pro přeživší vojáky se ale nikdy nerealizovaly a skončily krvavým masakrem proti protestujícím vojákům.

Po 2. světové válce se Senegal stal zámořským územím Francie. V roce 1958 získal autonomii a o dva roky později vyhlásil Senegal nezávislost a získal členství v OSN. Prvním prezidentem Senegalu se v září 1960 stal Léopold Sédar Senghor, velmi sečtělý člověk, vzdělání získal ve Francii. Byl to také básník, filozof a osobně navrhl senegalskou národní hymnu „Pincez tous vos koras, frappez les balafons“. Senegalci o něm dodnes často mluví.

Francouzi se neformálně do Senegalu stále vracejí – je to relativně politické klidné území, využívající kombinace krásných přímořských oblastí a vnitrozemských národních parků. Mnoho Francouzů si zde postavilo rekreační objekty – domy, penziony, původní hliněné chýše, které je možné si výhodně pronajmout především přes airbnb. V zemi pracuje pro místní či francouzské firmy také mnoho evropských kontraktorů (odborníci na zavlažovací systémy, lékaři, učitelé aj.)

Lidé

Údaj z únorového Respektu 2018 hovoří o 15 mil. obyvatelích. Převládají súdánští Wolofové (asi 43 %), Sererové (k nim patří např. i neznámější africký hudebník Youssou N'Dour), Diolové a Tukulérové. Z neafrických národů je zde ponejvíc Francouzů, Libanonců a Číňanů. Každé etnikum má svůj specifický jazyk, ale skoro všichni hovoří francouzsky. Lidé jsou většinou milí a přívětiví. Nicméně platí souvztažnost: čím dále jste od turistických destilací, tím přívětivější a poctivější místní lidé jsou. Ve velkých městech a turistických lokalitách je přívětivost většinou spojena se zájmem na vás něco vydělat. Turista = rychlý příjem peněz. Např. ve městech či na zastávkách při hlavní magistrále země není výjimkou potkat velmi dotěrné žebrající děti, na vesnicích se toto chování snaží místní eliminovat a naopak jsme byli během našich cest po vesnicích upozorněni, ať dětem bezdůvodně nic nedáváme.       

Svátky

Velkolepá podívaná se odehrává v hlavním městě Dakar v Den nezávislosti (4. dubna). Organizují se vojenské přehlídky s průvodem všech složek armády v plné kráse. Děti připravují školní představení a v ulicích se od rána do večera tančí. Nenechte si ujít ani Festival černošského umění, který se odehrává 21. prosince v Dakaru. Kromě tanečních a hudebních představení se můžete zúčastnit workshopů, besed s umělci od spisovatelů po malíře nebo pozorovat řemeslníky při vyřezávání tradičních dřevěných soch. V dubnu nebo v květnu se v mnohých městech a vesnicích oslavuje tzv. Simb, což je tanečník oblečený v kostýmu lva skotačící v prašných ulicích za doprovodu bubeníků a za povzbuzování místních obyvatel. Lev se stal symbolem Senegalu a má připomínat odvahu, sílu a energii senegalského lidu. 

Vzhledem k tomu, že jde o muslimskou zemi, je nutné pamatovat na muslimské státní svátky:

 

• 22. října – Tamkharit (muslimský nový rok)
• Listopad – Magal de Touba (odchod Amadou Bamba Mbacké do exilu)
• 23. prosince – Maouloud (narození proroka Mohameda)
• Červen, červenec – ramadán
• 22. září – Tabaski (obětování beránka)

Dále se slaví křesťanské státní svátky:

• Březen, duben – Velikonoce
• 14. května – Nanebevzetí Ježíše Krista
• 25. května – Svatodušní svátky (pouť Senegalců do Popenguine)
• 15. srpna – Nanebevzetí Panny Marie
• 1. listopadu – Svátek Všech svatých
• 25. prosince – Vánoce 

Civilní státní svátky:

• 1. ledna – Nový rok
• 4. dubna – Den nezávislosti
• 1. května – Svátek práce
• 8. května – Den žen
• 23. srpna – Svátek senegalských pěšáků

Pozor, ve sváteční dny zůstávají obchody, banky a školy zavřené!

Náboženství

V Senegalu je dominantním náboženstvím islám (94 % obyvatel) v tolerantní africké podobě a má státní sekulární (světské) zřízení. Nicméně se musíte připravit i na to, že váš taxikář zastaví, roztáhne si modlitební kobereček a uprostřed vaší cesty začne vykonávat posvátné úkony. Všude také budete slyšet muezíny svolávající tlampačemi z minaretů na bohoslužby do mešit místní obyvatelstvo (5x denně, včetně noci a před svítáním). Naříkavého zvuku vás uchrání pouze kvalitní špunty do uší.

V Senegalu se nachází i první křesťanský kostel západoafrického kontinentu (Saint-Louis) a výjimečně krásná katolická katedrála v centru Dakaru (za vidění stojí hlavně andělé na fasádě katedrály s podobou afrických tváří).

Kultura

Tradice a kultura Senegalu byla vždy ovlivňována jak kmenovou historií, tak mnoha nájezdy okolních kultur, hlavně francouzské a islámské, která přišla ze severu Afriky. Mnoho vlivů se odráží v místním oblečení, hudbě, kuchyni a architektuře. Důležitou roli v senegalské kultuře hraje hudba a koná se zde mnoho hudebních festivalů. Nejlepším a nejaktuálnějším zdrojem informací jsou dle našich zkušeností stránky Francouzského kulturního institutu v Dakaru a Saint Louis, informace z anglicky a německy tištěných průvodců včetně internetu jsou neaktuální a nepřesné.

Mezi tradiční řemesla patří: košíkářství, keramika,  dřevořezbářství a batikování látek. Turisté mohou zakoupit a někdy na ulicích i spatřit výrobu senegalských ručně vyráběných textilních panenek (tzv. Seňory) či výrobu místních šperků z korálků, santalového dřeva a kovu, popř. kovové dekorace – typický je např. barevný minibus ve všech podobách). Pro nás byl ovšem největší zážitek vloudit se do nějaké místní krejčovské dílny a pozorovat tyto neuvěřitelné řemeslníky při práci. Velmi originální a zajímavé je recyklované umění.

Jazyk

Na území Senegalu se používá několik jazyků, úředními jazyky jsou francouzština a wolof (jazyk majoritního etnika). Arabština se používá především k náboženským účelům (učí se i ve školách). S angličtinou se naopak domluvíte špatně, nicméně k běžné domluvě stačí základní francouzská slova – pozdravy, názvy potravin, číslovky a především tužka s papírem.

Senegalcům udělá vždy radost základní muslimský pozdrav Salaam Aleikum a odpověď Waleikum Salaam (především na severu země). Na jihu země se lidé zdraví francouzsky Bojour, monsieur/madame/mademoiselle. 

Turismus

Pro české občany byla zrušena vízová povinnost, pokud v zemi nepobývají déle než tři měsíce. Zároveň musí mít pas platný alespoň tři měsíce po datu opuštění Senegalu. 

Komerční dovolená v Senegalu se centralizuje do oblasti tzv. Malého pobřeží – do oblasti M'bour, zhruba 70 km jihovýchodně od Dakaru, nicméně my jsme se všem těmto oblastem vyhnuli (všude jsou předražené služby) a zamířili jsme do turisticky málo vyhledávaných míst.

Úroveň služeb je dost kolísavá a o cenách se zásadně smlouvá (taxi, tržiště, služby). Fixní ceny jsou pouze v muzeích/památkách, národních/ornitologických parcích, benzinových stanicích, francouzských supermarketech Auchan a ve veřejné dopravě. Připravte se na velmi vysoké výdaje – především vstupné do muzeí, parků a na památkově chráněné ostrovy (20–50 EUR/osoba). Neexistuje rodinné vstupné a při vstupech do národních / ornitologických parků si musíte zaplatit navíc také službu průvodce a tzv. pobytový poplatek (ostrov Gorée – 500 CFA/osoba, Sine Saloum Delta – 3.000 CFA/osoba).

Geografie 

Senegal je stát v západní Africe a je charakteristický svou rozmanitostí (pouště, savany, hory, moře, delty). Jeho sousedy jsou Gambie (uvnitř Senegalu), Guinea (jihovýchodní soused), Guinea-Bissa (jihozápadní soused), Mali (východní soused) a Mauretánie (severní soused).  

Země je celkem bezpečná a lidé jsou zde mimořádně přátelští. Pouze v regionu Casamance na jihu země se objevují separatistické tendence a situace je někdy poněkud napjatá. Navíc jsou zde údajně některé oblasti zaminovány.

Vyhnuli bychom se turistickým letoviskům v oblasti Saly Portugal na jih od Dakaru (okolo města Mbour). Osobně nám připadala příroda a vesnice (především v oblasti delty Saloum) mnohem zajímavější než chaotická, hlučná a poněkud špinavá města (až na výjimky Saint-Louis a ostrov Gorée).