Turkish Airlines Business Class z Istanbulu do Prahy: takhle má vypadat evropský business

Po asi 12 hodinách v letadle z Cancúnu jsme přistáli v Istanbulu a před sebou měli ještě 6 hodin do odletu do Prahy.

Na papíře dlouhý přestup. V praxi čas, se kterým bych se z letiště Istanbul do centra rozhodně nevydával.

Navíc jsem byl po předchozím letu extrémně unavený. Takže žádné památky, žádný Bospor a žádné hrdinství. Zamířili jsme rovnou do salonku Turkish Airlines.

Let z Istanbulu do Prahy byl druhou částí bonusové letenky Cancún – Istanbul – Praha, kterou jsem necelé 3 týdny před cestou koupil za 55 000 mil Aegean Miles+Bonus + 393 EUR za osobu.

Celý příběh rezervace i to, jaký byl dvanáctihodinový let v Boeingu 787-9, popisuji v předchozí recenzi letu Turkish Airlines z Cancúnu do Istanbulu.

Náš let v kostce

• Trasa: Istanbul IST – Praha PRG
• Doba letu: 2 hodiny
• Sedačka: 3E
• Letadlo: Airbus A321neo

Má cenu při šestihodinovém přestupu vyrazit do Istanbulu?

Za mě ne.

Letiště IST leží daleko od centra a je obrovské. Než projdete pasovou kontrolou, dopravíte se do města a potom se s dostatečnou rezervou vrátíte, ze šestihodinového přestupu skoro nic nezůstane.

Do města bych se z letiště IST vydal až při přestupu dlouhém minimálně 8 hodin. A ani tehdy ne v situaci, kdy sotva držím oči otevřené po letu přes Atlantik.

Rozhodování podle délky přestupu, reálné časy dopravy i to, co lze v centru stihnout, popisuji v článku Istanbul během přestupu: má smysl vyrazit do města?.

Praktické informace o kontrolách, minimálních časech na přestup a pohybu po terminálu najdete také v našem průvodci přestupem na letišti Istanbul IST.

My jsme měli jasno. Salonek, sprcha a pokus trochu se probrat.

Salonek Turkish Airlines nemám rád, ale posloužil dobře

Cestující business třídy mají během přestupu dvě důležitá privilegia.

Prvním z nich je fast-track na bezpečnostní kontrole, přes kterou se při přestupu (někdy) prochází.

Zrovna v době naší návštěvy bylo prázdno všude, ale z minulých zkušeností z Istanbulu vím, že fast-track umí ušetřit klidně 15 minut.

Druhým a mnohem větším benefitem je samozřejmě salonek.

Turkish Airlines Business Lounge patří k těm, které na fotkách vypadají skvěle.

Je obrovský. Nabízí různá posezení a spoustu živých kuchařských stanovišť. Na papíře mu vlastně skoro nic nechybí.

Já ho ale rád nemám.

Přestože je prostorný, při každé mé návštěvě je přeplněný a rozhodně ne klidný. Pravda, stále lepší než veřejná část letiště...

Hlavně mi ale moc nevyhovuje způsob servírování jídla.

Klasických bufetových stanovišť, kde si člověk sám vezme přesně to, co chce, tu není mnoho. Většina teplého jídla se vydává u jednotlivých stánků, kde vám porci nandá kuchař.

Chápu ten nápad. Jídlo je čerstvé a celé to vypadá efektněji než pár nerezových nádob s víkem.

Když jsem ale unavený a mám hlad, nechci obcházet několik stanovišť, čekat a u každého znovu vysvětlovat, co si dám. Chci si naložit jídlo a sednout si. Možná jsem v tomhle buran, ale klasický bufet mi vyhovuje víc.

Překvapivě slabý mi připadal také výběr nealkoholických nápojů. Od vlajkového salonku Turkish Airlines bych čekal výrazně víc.

Co naopak pochválit musím, jsou sprchy. Je jich dost a jednotlivé sprchové místnosti jsou vcelku prostorné. Po dlouhém letu z Cancúnu přesně to, co jsem potřeboval.

Pokud nemáte přístup do salonku a čeká vás dlouhý noční přestup, projděte si také možnosti hotelů u letiště Istanbul a spaní přímo v terminálu.

2 hodiny do Prahy? To bych přežil i v economy

Po šesti hodinách na letišti jsme se konečně přesunuli ke gatu.

Nástup proběhl podle zón a velmi spořádně.

Let z Istanbulu do Prahy trvá jen asi 2 hodiny. Upřímně, takový hop bych bez většího trápení přežil i v economy.

Jenže Turkish Airlines na krátkých linkách nabízejí něco, co je u evropských aerolinek pořád velmi neobvyklé: skutečnou business třídu.

U většiny evropských dopravců dostanete stejné úzké sedačky jako v economy. Jen prostřední místo zůstane volné a někde vpředu se zatáhne závěs.

V našem Airbusu A321neo byla samostatná kabina s širokými sedačkami v konfiguraci 2–2.

Turkish Airlines jsou nejspíš jediným dopravcem v Evropě, který takový produkt široce nasazuje snad ve všech letadlech určených na krátké a střední trasy.

Nebo je ještě nějaká aerolinka?

Já zatím na takovou nenarazil a to tady mám už recenze z několika evropských business tříd:

• Lufthansa Business v A320 (Mnichov – Káhira)
• Aegean Airlines Bueinss v A321 (Athény – Praha)
• Condor Business v A320 (Frankfurt – Praha)
• Air France Business v A220 (Praha – Paříž)

Tmavé sedačky tentokrát vypadají dobře

Na předchozím letu v Boeingu 787-9 mi černá a tmavě šedá kabina připadala trochu studená a nudná.

V A321neo mi stejné barvy vůbec nevadily.

Tmavé sedačky doplňují výraznější béžové linky a světlý polštářek. Celá kabina díky tomu působí elegantněji a útulněji než business class v Dreamlineru.

Nebo jsem měl prostě možná jen lepší náladu z toho, že už letím domů, kdo ví 

Hlavní rozdíl oproti economy samozřejmě není v barvě, ale v prostoru.

	Business class	Economy class
Šířka sedačky	21 palců / 53 cm	18 palců / 46 cm
Rozteč sedadel	45 palců / 114 cm	31 palců / 79 cm
Sklopení opěradla	5 palců / 13 cm	3 palce / 8 cm

Sedačka je opravdu široká a místa na nohy máte dost i při natažení.

Sklopení opěradla bych možná čekal trochu větší. Na dvouhodinovém denním letu to ale není žádný problém.

Horší je opěrka hlavy. Dá se sice tvarovat, ale je tak široká, že mi hlavu vlastně příliš nedržela. Není to tragédie, jen poněkud zvláštně nevyužitá možnost.

Před sedačkou je 13palcový dotykový monitor. Obrazovka je v pohodě, ale kvůli velké rozteči sedadel už je na pohodlné ovládání rukou docela daleko. Proto má každá sedačka také vlastní dálkový ovladač.

Odkládacích prostorů je dost. Nechybí univerzální elektrická zásuvka ani klasický větší konektor USB-A.

USB-C u naší sedačky nebylo.

Trochu bizarně působí minizástěna mezi dvěma sedačkami pro případ, že cestujete sólo.

Je to fakt až komické, protože reálně tento oddělovač měří tak 5 cm a nepomůže vůbec ničemu.

Servis začal ještě před startem

Teprve tady se ukázalo, v čem jsou Turkish Airlines opravdu dobří.

Ještě před startem jsme dostali welcome drink a horký ubrousek. Posádka zároveň rozdala jídelní lístky a začala přijímat objednávky.

Úplně stejný začátek servisu jako na dálkovém letu.

Na evropských linkách bývá business class často hlavně o volném prostředním sedadle, větším zavazadlovém limitu, salonku a flexibilnější letence. Samotný let už pak ničím zvláštní není.

Turkish servis neošidili ani na dvouhodinové trase. A právě tím mě baví nejvíc.

Po vzletu jsme dostali tác s předkrmem, salátem, dezertem, pečivem a skleničkou.

Popravdě už jsem jedl asi trochu lepší jídla, salát byl takový trochu "unavený". Ale je možný, že unavený jsem byl po už-ani-nevím-kolik-hodinách jen já.

Jakmile jsem snědl předkrm, posádka na stejný tác přinesla teplý hlavní chod.

Žádné plastové krabičky a žádné rychlé odbyté občerstvení. Normální plnohodnotný servis, jen vměstnaný do výrazně kratšího letu.

Adana kebab nebyl nejlepší volba

Jako hlavní chod jsem si vybral Adana kebab s rýží.

Tentokrát jsem se netrefil. Jídlo mi připadalo hodně hutné, trochu suché a celkově mi příliš nesedlo.

Přítelkyně si objednala kuře supreme. Samozřejmě jsem ochutnal a samozřejmě bylo výrazně lepší než moje jídlo.

Výběr hlavního chodu tedy vyhrála ona. Zbytek servisu byl ale velmi dobrý a na tak krátký let vlastně až překvapivě rozsáhlý.

Alkoholické i nealkoholické nápoje byly k dispozici bez omezení po celý let. Před přistáním jsme ještě dostali oříšky.

Posádka přitom zvládla celý servis bez zbytečného čekání a bez pocitu, že musí všechno zběsile dokončit před zahájením klesání.

Vyplatí se business class Turkish Airlines po Evropě?

Kvůli 2hodinovému letu bych samozřejmě nezaplatil jakýkoliv cenový rozdíl. Dvě hodiny jsou pořád jen dvě hodiny a v economy bych je bez problému přežil.

Pokud ale chcete evropskou business class koupit i kvůli samotnému letu, Turkish Airlines dávají mnohem větší smysl než většina konkurence.

V našem A321neo jsme nedostali jen economy sedačku s volným místem vedle.

Dostali jsme skutečně širší sedadlo, obrovský prostor na nohy, vlastní obrazovku a plnohodnotný servis s několika chody.

K tomu připočtěte vstup do salonku, prioritní odbavení, větší zavazadlový limit a flexibilnější podmínky letenky.

Jako krátký přípoj k dálkové cestě v business class je to podle mě skoro ideální produkt. A pokud by cenový rozdíl proti economy nebyl nesmyslný, dokážu si představit, že bych si jej koupil i samostatně.

Limity zavazadel, možnosti odbavení a další praktické informace najdete v našem průvodci Turkish Airlines.

Salonek v Istanbulu mě znovu nenadchl. Antalya kebab bych si podruhé nedal. Samotnému letu ale nemám skoro co vytknout.

Na evropský hop? Fakt super.