Okruh kolem ostrova Gran Canaria

Okruh kolem ostrova Gran Canaria

Pokud má někdo zájem sledovat fotky podobné těm níže, stačí jít na http://www.instagram.com/tolli4sek/

Video z cesty: https://youtu.be/IMILmV_WNJE

Byl to normální pracovní den, kdy na mě vyskočilo v práci okno s možností letět za pár stovek na Kanárské ostrovy. V ten moment jsem si řekl, že ta cena je zajímavá a začal obvolávat kamarády. Shodou okolností se nás sešlo šest a ještě ten den jsem koupil letenky. Následující měsíce jsem postupně začal řešit ubytování přes Airbnb a připravovat plán na cestu.

v den D jsem dorazil z práce a začal si balit. Klasicky jsem nechal tento úkol na poslední moment, ale opět se to obešlo bez zapomenutých věcí. Následně už stačilo popojet metrem v Praze na domluvenou zastávku a mohlo se vyrazit na cestu. I když mám rád noční cestování, tak musím uznat, že spánku se moc nedostává. O to horší je to, když jedete s partou kamarádů autem a máte ještě čas po cestě dát pauzu na pivo. 

Náš let měl být v 6:00 a vše nasvědčovalo tomu, že stihneme odlet bez komplikací. Na letišti byl čas ještě na malou snídani a následně přesun k letadlu. Trošku sice zklamalo Berlínské letiště a opomenutí koupit si vodu před odletem, ale říkal jsem si následně, že z pěti hodin v letadle stejně minimálně dvě až tři prospím a od kamaráda jsem dostal jablko. Akorát to jsem ještě nevěděl co se následně stane. Přibližně kolem šesté ráno usedám do letadla a když slyším, že nehlásí žádné komplikace, tak se ukládám rovnou ke spánku. I když někdo říká, že se v letadle spí špatně, tak já jsem to v tento moment říkat nemohl. Zabral jsem krásně a probudil se až kolem půl osmé. Zvědavě koukám kolem sebe a v hlavě mi běhá myšlenka, že je zajímavé, že mě ani žádná turbolence neprobudila.... okamžitě mi došlo proč tomu tak je! Naše letadlo totiž stále stojí v Berlíně! Bohužel nás Ryanair překvapil jedním ze svých žertíků a tentokrát bylo potřeba restartovat snad celý systém letadla. Odlet se následně protáhl a až po 9 hodině se naše letadlo konečně dostalo do vzduchu. Potom už vše následně probíhalo bez komplikací a já si mohl užívat let. I když 8 hodin bez vody se na mě nakonec přece jen lehce podepsalo, ale ono jablko mě aspoň na půl zachránilo. 

Přílet na Gran Canaria začal hledáním obchodu s vodou a až následně se šlo řešit půjčení auta. Bylo nám však jasné, že toto nejsou jediné komplikace. Každý z naší, nakonec jen pětičlenné party, měl obrovský hlad. První zastávka tedy směřovala do restaurace El Travieso, která se nachází nedaleko katedrály de Santa Ana (Las Palmas). Až následně byl na prohlídku katedrály. Partě ani nevadilo, že parkování platí pouze na hodinu (na déle než hodinu koupit nešel) a já jako jediný běžel zpět autu, kde jsem shodou okolností potkal před naším autem pána, co kontroloval platnost lístků. Docela jsem se lekl, protože parkování bylo cca 15 minut propadlé a svojí zbrklou angličtinou jsem se snažil vysvětlit, že jsem byl na jídle a že se to protáhlo. Slíbil jsem, že koupím další lístek na hodinu a v tom mě ten pán zastavil a zeptal se co chci ještě stihnout a kolik času mi to zabere. Když jsem ho ujistil, že se chceme kouknout kolem katedrály, tak následně nad tím mávl rukou a řekl, že to je OK. Španělé jsou vlastně opravdu pohodáři.  

Katedrála de Santa Ana a okolí

Večerní procházka po pláži s dronem

Následující ráno začal náš přesun z Las Palmas, kde bylo naše první ubytování, směrem do města Arucas. Toto město doporučuji navštívit všem, kteří se zajímají o historii, nachází se zde totiž katedrála Parroquia de San Juan Bautista de Arucas. Vlastně bych toto město doporučil i těm, kteří mají rádi rum. V tomto městě se totiž nachází místní destilérka rumu Arehucas. Nejvtipnější na celé prohlídce byla hned úvodní věta, kdy nám slečna povídá něco ve smyslu "Teď se půjdeme podívat rychle na to, jak náš rum děláme. To zabere asi 15-20 minut a následně se konečně přesuneme k ochutnávkám. Mimochodem máme 20 druhů našich destilátů." Musím říct, že se mi tomu nechtělo věřit, že za 3,5 eura je možné ochutnat tolik. Realita byla však ještě horší.... bylo možné ochutnávat všech 20 druhů alkoholu bez omezení i několikrát. Po lehkém vystřízlivění se pokračovalo do města Teror, kde byl plánován oběd v restauraci Cómo Como 15, kterou bez váhání mohu doporučit! Poté už nastal náš postupný přesun do hor a poprvé otestování jak se spí v jeskyni. Ano opravdu se následující dvě noci spalo v jeskyni. No spíše jeskyním domě. 

Katedrála Parroquia de San Juan Bautista de Arucas

Výhled z ubytování v jeskyni

Následující den byl pro mě tím nejdůležitějším z celého plánu. Čekal nás totiž výšlap na nejvyšší horu ostrova Pico de las Nieves (1.949 m n.m.) a následně druhý na Roque Nublo (1.813 m n.m.). No vzhledem k tomu, že nebylo úplně krásné počasí a že vede cesta až na nejvyšší horu ostrova, tak došlo k mému přehlasování a na první bod se jelo autem. Na Roque Nublo však již žádná silnice nevede a zde se muselo po svých. Nikomu to však nakonec nevadilo, i počasí se zlepšilo a nám se otevřel nádherný výhled na okolí. Cestou zpět proběhl oběd ve městě Tajeda, který doprovázel nakoupení zásob. Především vína, které se na těchto ostrovech asi samo vypařuje. Jinak si nedokážu vysvětlit kam z těch lahví mizelo. 

Pico de las Nieves

Roque Nublo

Následující den proběhlo smutné loučení s jeskyním domem. Poté již následoval přesun do města Agaete, které mohu doporučit všem milovníkům ryb a klidného koupání (nenachází se zde žádný obří turistický komplex). Nepředbíhejme však, ale pěkně popořadě. Vzhledem k tomu, že náš přesun probíhal okolo oběda, tak se rozhodlo, že se před ním zastavíme na prohlídku místní vinice Finca Los Castanos. Tato prohlídka se zvrhla vlastně i v oběd. Bohužel na jídlo až tolik bohatá nebyla. Překvapením bylo že za pouhých 8 euro dostanete opět neomezenou konzumaci. Po několika skleničkách vína si myslím, že do budoucna minimálně pro české turisty tuto možnost omezí. Až v pozdní odpoledne se naše auto dostalo do města Agaete. Konečně nechyběla pořádná koupačka v oceánu s následnou ochutnávkou místních ryb. Jsou úžasné!!! Obdobně proběhl i druhý den, který kromě stejných aktivit doprovázel i můj výstup na "skálu" Roque de las Nieves. Lehkým problémem byl až sestup a to především po štěrku, díky kterému jsem poznal, že když spadnete rukou na kaktus, tak to není úplně příjemné a máte taky o zábavu na nějakou dobu postaráno, když postupně vytahujete kousky kaktusu z dlaně. No co alespoň jsem se následně pořádně odměnil v místní úžasné restauraci Mi hermano (pozor na otevírací dobu, je otevřená pouze kolem oběda). 

Talíř z místních surovin

Skála Roque de las Nieves

Poslední část tripu směřovala přes západní část ostrova až do města Arguineguin. Při cestě proběhlo několik zastávek z niž nejzajímavější byla v přístavu pod městem Mogán. Toto přístavní městečko je krásné, ale z mého pohledu až moc navoněné, kor když v létě před tím cestujete po Ukrajině, ale o tom až někdy jindy. Na tomto místě bylo znát, že je cíleno na turisty, kterých tu bylo již poměrně hodně a taky obchodů, kde se dají utrácet vaše eura. I přesto však zde zastávku doporučuji. Následně proběhl přesun k ubytování. Toto ubytování mělo také své kouzlo a to především díky malému gangu, který se nám scházel pod okny a občas bylo cítit, že pouze cigarety nekouří. Druhý den následovalo dlouhé koupání v oceánu na nádherné pláži, kde o vlny a zábavu nebyla nouze. Ani o tu večerní protože na západ slunce byl naplánován trip do dun u města Maspalomas. Několika kilometrová procházka místní "pouští" nám dala poměrně zabrat. Což si vybralo na některých, především na mě, svou daň a pravděpodobně i nervozita udělala své a následný ranní odlet úplně příjemný nebyl. Možná to bylo také tím, že jsem opouštěl tento kousek ráje, který ve mě zanechal úžasné vzpomínky a již nyní je jasné, že jsem na těchto ostrovech nebyl naposledy! Nejvyšší hora Tenerife by přeci neměla zůstat nedobytá. Takže pokud někdo stále o dovolené na těchto místech pochybujete, určitě se inspirujte. Věřím, že nebudete litovat!