Kultura a lidé v Alžírsku

Historie v kostce 

Starověk se pro Alžírsko nesl ve znamení nadvlády Féničanů a Římanů, kteří zde zanechali prakticky nedotknutou místní architekturu, jíž je možno obdivovat i dnes.

Historické stavby v Alžírsku

Hornaté vnitrozemí ovládali Berbeři. V polovině 7. století začali do severní Afriky pronikat Arabové, kteří zde prosadili vlastní jazyk, kulturu i náboženství, čímž bylo na tomto území potlačeno křesťanství. Následně byla země ovládnuta Osmanskou říší a v roce 1830 se Alžírsko stalo francouzskou kolonií. Během té doby byla země silně přetvářena v evropském stylu. Platili zde jiné zákony pro křesťany a jiné pro muslimy, byly rušeny náboženské školy a rozrůstaly se školy s francouzskou výukou.

V roce 1954 začal krvavý boj za nezávislost, během něhož přišlo o život mnoho civilních občanů. Boje trvaly až do roku 1962, kdy byla vyhlášena nezávislost a mnoho Francouzů opustilo zemi. Přestože v zemi nadále operuje radikální salafistická skupina pro kázání a boj, je možné hovořit o zklidnění situace, neboť v roce 2011 byl zrušen dlouholetý vyhlášený výjimečný stav a situace je od tohoto roku stabilní.

Lidé 

Obyvatelé Alžírska jsou převážně Arabové (ze dvou třetin) a Berbeři. Toto etnikum, dříve osídlené pouze v horských oblastech, již žije na celém území a stále si zachovává svou kulturu i řeč. Dalšími národy jsou Mozabité, Tuaregové a Evropané. Dohromady tyto menšinové národy však tvoří pouze 1 %. Značná část obyvatelstva Alžírska žije v blízkosti Středozemního moře. Dominantní náboženství je zde sunnitský islám. Lidé jsou povětšinou pohostinní, takže pozvání na čaj a upřímný zájem o to, kdo jste a co v Alžírsku děláte, není ničím neobvyklým.

Alžírsko má zhruba 4x více obyvatel než Česko.

Svátky 

Některé svátky jsou stejné jako u nás v ČR, ale je jich opravdu málo, neboť většina vychází z islámu.

• Nový rok – většinou se slaví 12. ledna,
• Aid El Adha – svátek obětování beranů (10. den posledního muslimského měsíce),
• Islámský Nový rok (Awal Moharram – 1. muharram) –  tento den se slaví 1. den muslimské éry, kdy Muhammad opustil Mekku a založil nový počátek v Medině,
• Achoura – 10. den Muharram, islámský den smutku,
• Svátek práce – 1. května,
• Mawlid en-Nabawi (narození Proroka) – 12. den 3. muslimského měsíce; tento den se slaví shromážděním muslimů, při nichž se poslouchají chvalozpěvy na Proroka, a vyprávěním příběhů si připomínají jeho život,
• Den státní samostatnosti – 5. Července, uznání samostatnosti Alžírska,
• Zahájení národně-osvobozeneckého boje – 1. listopadu; zahájení odboje proti francouzské nadvládě,
• Začátek postního (9. muslimského) měsíce ramadánu; během tohoto měsíce všichni dospělí dodržují náboženskou tradici zdržet se jídla, kouření, alkoholu a sexu za denního světla,
• Íd al-Fitr – dvoudenní svátek ukončení postního měsíce ramadánu, radost z ukončení tělesných útrap ramadánu byla tak veliká, že je tento svátek dnes slaven více než Velký pátek, lidé si tradičně posílají blahopřání a požehnání na pohlednicích.

Zajímavé je, že víkend začíná pátkem a končí sobotou, místo našeho tradičního víkendu sobota–neděle.

Kultura 

Alžírská kultura je ovlivňována dvěma proudy, arabským a francouzským. Nová ústava zakotvila islám jako státní náboženství. Arabská a berberská národnost pak tvoří základ státu. Mezi populární venkovské tradice patří datlové slavnosti a závody velbloudů. Mezi známé spisovatele je možné zařadit Mohammed Dib, Kateb Yacine a Assia Djebar. Z historie je pak velmi známé jméno Alberta Camuse, jenž dokonce získal Nobelovu cenu za literaturu. Ačkoliv zemřel ve Francii, jeho domovinou je skutečně Alžírsko. Mezi známou alžírskou pop-star patří producent a zpěvák Khaled a jeho song „C'est la vie“ nebo písnička „Hiya hiya“ nazpívaná ve spolupráci s americkým rapperem známým pod pseudonymem Pitbull. Typickým prvkem v alžírské hudbě je melodie známá jako rai. Je to melodie na tradiční variace v moderním popu.

Jazyk 

Oficiálním jazykem je arabština, národním berberština. Ve vyspělejších oblastech nebo v rámci obchodní sféry se lze pak setkat i s francouzštinou a minoritně i s angličtinou, ale to pouze výjimečně.

Turismus 

Ačkoli je výjimečný stav již pětiletou historií, aktuální situace pro turismus není stále úplně ideální. Alžírsko nabízí mnoho krásných a pozoruhodných míst k vidění, ale dle českého ministerstva zahraničních věcí je zatím stále na seznamu zemí s vysokým nebezpečím teroristických útoků, únosů nebo ozbrojených konfliktů.
Na základě toho se nedoporučuje individuální turistika na severu země a v oblasti pouště Sahary. Za bezproblémové lze považovat navštívení hlavního města i dalších velkých měst. Doporučený pohyb po Alžírsku je buď letecky, nebo po pozemní komunikaci v rámci hlavních dopravních tepen.

Geografie 

Povrch Alžírska je v jižní části asi ze 75 % tvořen pouští Saharou a nachází se zde také pohoří Ahaggar a Tassili. V pohoří Ahaggaru najdete nejvyšší horu země Tahat s nadmořskou výškou 2.908 m n. m. Na severu země se pak nachází táhlé pohoří Atlas (Malé a Velké) pomyslně oddělující poušť Sahary od přímořských oblastí Středozemního moře. V oblasti mezi Malým a Velkým Atlasem se rozprostírají dlouhé plošiny se slanými jezery. Na 80 % země se nenachází žádná vegetace, pouze oblast Kabylie ležící východně od hlavního města Alžíru je pokryta souvislým porostem.

Odpočinek před Saharou

Rozloha země je cca 30x větší než rozloha ČR.