Průvodce státem
Rusko
Hledáš místa, která navštívit, kolik peněz si s sebou vzít, čím se dopravovat nebo co ochutnat?
Projdi si průvodce, který ti na všechny otázky odpoví
1 osoba
Dospělý věk 25+
- +
Junior věk 12-24
- +
Dítě věk 2-11
- +
Kojenec 1-23 měsíců
- +
Preferovaný dopravce
0 vybraných zrušit výběr Potvrdit
Zavřít boční panel

Kultura a lidé v Rusku

Historie v kostce

Dějiny Ruska sahají téměř do počátků dějin lidstva. Na první pohled by se vzhledem k velikosti země mohlo stát, že ruská historie bude velmi nehomogenní a na každém kousku území jiná, ale vlastně tomu tak není. Po celou svou existenci fungovalo Rusko jako most mezi východem a západem, přičemž hlavní těžiště dějin se vždy odehrávalo v jeho evropské části kolem velkých řek, především u Volhy a Donu.

Za počátek Ruska se považuje založení Novgorodu roku 862, odkud kníže Oleg během 20 let ovládl území od Baltského až k Černému moři známé jako Kyjevská Rus. Ta se postupem času stala největším, nejstabilnějším a nejvíce prosperujícím státem v Evropě, a to až do 12. století, kdy na jejím území začaly postupně a s čím dál větší intenzitou pronikat turkické kmeny z oblasti Mongolska a dnešní Číny. Rozpad Kyjevské Rusi byl dovršen vnitřními rozpory a porážkou od mongolských nájezdníků v roce 1240, kdy bylo území připojeno ke Zlaté hordě.

Během 13. století postupně došlo ke sjednocení Kyjevské Rusi a sílícího Moskevského velkoknížectví, které vyvrcholilo poražením Zlaté Hordy v roce 1380 a obnovením území Rusi od Baltu ke Kaspiku a od Kyjeva po Ural.

Roku 1547 nastal výrazný zlom v ruských dějinách, kdy se Ivan IV. Hrozný nechal korunovat carem a začalo dlouhé období Ruska jako centralistické absolutní monarchie řízené z Moskvy. Po turbulentní době neustálých nájezdů Krymských Tatarů se situace uklidňuje od počátku 17. století, kdy na trůn nastoupila dynastie Romanovců vládnoucí až do revoluce v roce 1917. Během této doby Rusko narostlo do podoby, jak ho známe dnes. Od Kaliningradu, až po Čukotku a stalo se tak skutečným impériem (jednu dobu byla pod kontrolou Ruska dokonce i Aljaška).

Od konce 19. století však rostla opozice proti carství, která vyvrcholila po totálním rozkladu státu po I. světové válce Vekou říjnovou revolucí roku 1917 vedenou Vladimirem Iljičem Leninem. Roku 1918 byla vyhlášena Ruská sovětská federativní socialistická republika (RSFSR), prakticky okamžitě však byla země uvržena do občanské války, která trvala až do roku 1922, kdy byly zlikvidovány zárodky posledního odporu.

Dne 30. 12. 1922 došlo ke spojení RSFSR, Ukrajiny, Běloruska a Zakavkazska a vznikl tak Sovětský svaz (SSSR).

Po Leninově smrti v roce 1924 se moci chopil Stalin a začalo jedno z nejtragičtějších období v celých dějinách Ruska. Kromě II. světové války a velkého hladomoru skončilo mnoho tisíc odpůrců režimu na popravišti. Došlo ke kolektivizaci zemědělství, silnému státnímu dohledu nad všemi segmenty běžného života a k jasně dané vládě jedné strany.

Po Stalinově smrti roku 1953 začala éra „ustrnutí“ Chruščova a Brežněva. Nedocházelo sice k takovým represím, ale SSSR stále více zaostával, nemodernizoval se a rok od roku se – i v souvislosti se závody ve zbrojení s USA – dostával do vleklejší hospodářské krize.

Během 60. let Sovětský svaz s nelibostí pozoroval pomalé uvolňování poměrů ve svých satelitních státech, zejména Československu, což v srpnu 1968 vyvrcholilo společnou vojenskou invazí spolu s dalšími státy východního bloku. Ruská vojska pak na území ČSSR zůstala přes 30 let.

V průběhu 80. let 20. století se postupně prohlubovala hospodářská krize celého východního bloku. Studená válka se Západem byla zkrátka příliš vyčerpávající, a tak se po nástupu Michaila Gorbačova do čela SSSR pomalu začaly styky se Západem uvolňovat a komunistická moc hroutit. Sovětský svaz se reorganizoval na volnější Ruskou federaci, jejímž prvním prezidentem byl zvolen Boris Jelcin. 25. prosince 1991 se pak SSSR definitivně rozpadl na 14 postsovětských republik, největší z nich se pak stala Ruská federace ve své současné podobě.

Devadesátá léta patřila k bídným obdobím Ruska, kdy se několikrát ocitlo na hranici státního bankrotu. Pomohla až zvyšující se cena ropy a také návrat k autoritativnějšímu řešení problémů po nástupu prezidenta Putina v roce 2000, který stojí v čele Ruska dodnes.

Lidé

Rusko je i přes svoji velikost relativně homogenním státem, co se obyvatelstva týká. Na jeho území samozřejmě žije mnoho etnik, z nichž některá vícekrát usilovala o nezávislost (Čečensko), vždy však neúspěšně. V zemi žije přes 81 % Rusů, druhou nejpočetnější skupinu tvoří se 4 % Tataři, následovaní Ukrajinci, Čuvaši, Baškiry a Čečenci. Vzhledem k dlouhodobému útisku minorit však lze konstatovat, že napříč Ruskem od Baltu, až po Kamčatku vlastně nejsou výraznější rozdíly mezi obyvateli ani jejich životním stylem.

Do Ruska také proudí celkem výrazné migrační proudy ze střední Asie, především Uzbekistánu, Tádžikistánu a Kyrgyzstánu. Většinou se však jedná o typickou gastarbeiterskou migraci, kdy tyto národnosti většinou v Rusku jen dlouhodobě pracují, přičemž rodiny žijí ve svých domovinách a pravidelně se navštěvují.

O obyčejných Rusech panuje opravdu mnoho legend, historek a vtipů, přičemž valná většina je spíš pejorativního charakteru. Jistě, Rusové jsou občas velmi svérázný národ, nicméně většinou se setkáte s milými a překvapivě nápomocnými lidmi. Existuje sice stále velké procento lidí, kteří stále žijí pár desítek nazpět, ti jsou zvyklí na neustálý státní dohled a podle toho se k vám budou chovat: nedůvěřivě, podezřívavě, odmítavě a nepřátelsky. Rozhodně to ale nebude pravidlem, při kontaktu s běžnými lidmi budete většinou velmi mile překvapení ochotou, která se v našich končinách od Rusa tak nějak automaticky příliš neočekává.

Přes 40 % Rusů se hlásí k ruské ortodoxní církvi, přičemž zhruba polovina z nich jsou aktivní praktikující věřící. Pravoslavná církev má obecně v současnosti poměrně výrazný vliv na dění v zemi a často je úzce spjata s vládnoucí mocí. Druhou nejpočetnější skupinou jsou se 7 % muslimové žijící především v kavkazských oblastech na jihu Ruska a v Tatarstánu. Ruský islám má však svá výrazná specifika, mezi něž patří velmi vlažný vztah k zákazu pití alkoholu nebo třeba mnohem uvolněnější vztah k ženám.

Obecně vzato mají Rusové k náboženství a religiozitě daleko větší vztah než třeba Češi (například deklarovaných ateistů žije v Rusku jen 12 %), na druhou stranu víra určitě nepatří mezi hlavní témata běžného života.

Počet obyvatel převyšuje 145.000.000, tedy zhruba 14x více než má Česká republika. Hustota zalidnění je však 16x řidší než u nás.

Svátky

Rusko má relativně málo oficiálních svátků, kdy je zároveň volno v práci. V průběhu roku jich můžete zažít pouze 8 plus vánoční prázdniny. Rusové nejsou zvyklí svátky slavit příliš opulentním stylem, očekávejte podobné chování jako u nás. Když je hezky, jde se do parku, jezdí se na výlety nebo na „daču“, tedy na chatu za město. Když je ošklivo, většina lidí zkrátka zůstane doma a dívá se na televizi.

Jedinou výjimkou je Den vítězství, který se na rozdíl od jiných států světa slaví až 9. 5., nikoli 8. května. Na Rudém náměstí se každoročně pořádá monumentální vojenská přehlídka a různé akce, povětšinou militaristického charakteru, se také konají po celém Rusku. Je ovšem pravda, že u mladší generace postupně zájem o aktivní oslavy v ulicích poněkud upadá a před sledováním pochodů tisíců vojáků upřednostňují vlastní program.

Významnou událostí jsou pochopitelně Vánoce. Ty pravoslavné se slaví zhruba o 14 později než u nás, a to podle juliánského kalendáře. Konkrétně připadají na 7. ledna, přičemž volno je kontinuálně od 1. do 8. 1. Oslavy Vánoc jsou víceméně podobného charakteru jako na Západě, jen Ježíška či Santa Clause supluje děda Mráz a na Štědrý den se nejí kapr, nýbrž bezmasé pokrmy, nejčastěji vareniky.

Seznam ruských svátků, kdy se nepracuje:

  • Nový rok (1. 1.),
  • Ortodoxní Vánoce (1.–8. 1.),
  • Den Ochránců vlasti (23. 2.),
  • Mezinárodní den žen (8. 3.),
  • Svátek práce (1. 5.),
  • Den Vítězství (9. 5.),
  • Den Ruska (12. 6.),
  • Den národní jednoty (4. 11.).

Běžný pracovní týden se shoduje se západním světem, tedy od pondělí do neděle. Obchody mívají otevřeno obvykle od 6:30 do 21:00, většina supermarketů i v neděli a o svátcích.

Kultura

Především během 19. století bylo Rusko kulturní velmocí a hybatelem světa v mnoha odvětvích. Zejména světoznámá literární a hudební díla jsou dodnes aktuální a pevnou součástí školních osnov většiny zemí světa. Puškin, Dostojevský, Gogol, Čechov, Bulgakov… a na hudební scéně Čajkosvkij, Musorgsky nebo Stravinský, to je jen krátký výběr všech jmen.

Rusové jsou na známé tváře historie i současnosti, ať už v kultuře, vědě nebo sportu náležitě pyšní a jen obtížně nesou, když se k některé z nich vyjádříte kriticky.

Je ovšem pravdou, že takřka 80 let komunistické diktatury zanechalo na podobě ruské kultury těžké stopy, s nimiž se společnost dodnes nevyrovnala. Současné Rusy by jen málokdo nezaujatý označil za „kulturní národ“.

Všem se okamžitě vybaví představa Rusa v teplákách s mokasínami navoněného kolínskou s ohromně nevkusně oblečenou manželkou. Je pravdou, že podobné obrázky uvidíte v Rusku mnohem častěji než jinde. Rusové mají rádi kýč, ale zároveň své pohodlí, čímž vznikají mnohdy velice bizarní kombinace.

Jinak se dá říci, že běžné kulturní návyky jsou velmi podobné jako u nás včetně stále časté neochoty při vyřizování čehokoli. Rusové jsou sice milí lidé, ale Rusové vykonávají právě svoji práci, to je často něco jiného…

Jazyk

Ruština je vcelku nepřekvapivě oficiálním jazykem. Je nutné mít na paměti, že používá azbuku, nikoli latinku. Jedete-li do Ruska, není nezbytně nutné jazyk umět. Přece jen patří ruština do slovanské skupiny stejně jako čeština, a tak je spousta slov podobných nebo se dá jejich význam při troše přemýšlení odvodit. Je takřka nezbytné umět si přečíst azbuku. To bude obrovská výhoda při cestách po Rusku. Umět si přečíst nápisy je zkrátka základ úspěchu.

Latinka se používá jen málo, například na všech směrových značeních podél silnic, v metru a samozřejmě v hotelích a turistických restauracích.

Se znalostí angličtiny tu příliš díru do světa neuděláte. Jakž takž se anglicky lze domluvit v Moskvě a Petrohradě, ale v čím menším městě budete, tím to bude horší. Dokonce ani v mnoha hotelích personál anglicky vůbec nemluví.

Popravdě, pokud neumíte rusky, spíše než angličtina bude výhoda znalost jiného slovanského jazyka. Tento benefit máme tím pádem naprosto všichni od Aše, až po Košice.

Minislovníček

  • Dobrý den – Zdrastvujtě (Здравствуйте)
  • Na shledanou – Do svidaňja (До свидания)
  • Prosím – Pažalsta (пожалуйста)
  • Děkuji – Spasiba (спасибо)
  • Ano/Ne – Da/Nět
  • Kolik to stojí…? – Skolko éto stoiť? (Сколько это стоит?)
  • Zavřeno/mimo provoz – Zakryto (Закрыто)
  • Zastávka, stanice – Astanovka, stancja (остановка, станция)
  • Nádraží, autobusové nádraží – Vokzal, Avtovokzal (вокзал, автовокзал)
  • Promiňte – Izvinite (Извините)

Turismus

Masový turismus se soustředí výhradně na Moskvu a Petrohrad, kde je zázemí naprosto srovnatelné s jakoukoli jinou světovou metropolí. Veškeré významné nápisy, stanice metra, směrovky, popisky v muzeích a galeriích jsou tady i v angličtině, takže cestování po těchto městech nepředstavuje žádný problém.

Nicméně ani cest mimo 2 největší metropole se nemusíte obávat. Infrastruktura je obecně spíše méně kvalitní než například v Česku, ale rozhodně je funkční. Letadlem, vlakem nebo přinejhorším autobusem se dostanete naprosto všude a běžné hotely najdete v každém okresním městě.

Horší to je s výlety do přírody. Kvalitní infrastruktura se omezuje prakticky výhradně jen do malé oblasti okolo Bajkalu a do lyžařských středisek v blízkosti Soči. Jinak je objevování krás ruské přírody stále ještě dost adrenalinovou a divokou zábavou jen pro ty největší nadšence. Se značenými stezkami vůbec nepočítejte, stejně jako se zázemím v podobě turistických chat jako v Krkonoších nebo Alpách. V ruské přírodě se zkrátka musíte spolehnout jen sami na sebe.

Obecně jako turisté v Rusku nebudete mít žádné problémy. Místním rozhodně zahraniční návštěvníci nijak zvlášť nevadí, zkrátka si vás nebudou všímat.

Geografie

Rusko se rozkládá na dvou kontinentech. Evropská část země představuje asi 25 % celkové rozlohy, ale zároveň 77 % počtu obyvatel Ruska. Hranice mezi Evropou a Asií prochází pohořím Ural, Kaspickým mořem a pohořím Kavkaz.

Navzdory své ohromné velikosti není Rusko zase až tolik geograficky členité, respektive jeho topografie se dobře pamatuje. Prakticky celou evropskou část země vyplňují rozlehlé nížiny jen s mírnými pahorkatinami. Na východě se od severu na jih táhne pohoří Ural s nejvyšším bodem ve výšce 1.895 metrů, které odděluje Evropu a Asii. V jižní části na hranicích Gruzie a Ázerbájdžánu se pak vypíná krátké pohoří Kavkaz s nejvyšším bodem celého Ruska a zároveň i Evropy Elbrusem, který se vypíná do výšky 5.642 metrů.

Asijská část Ruska je pak od pohoří Ural až zhruba ke městu Krasnojarsk vyplněna opět rozsáhlou nížinou, dále se však krajina vlní a zvedá až do výšek přes 3.000 metrů.

Rozsáhlé oblasti Ruska od Evropy až po Tichý oceán pokrývá tajga, tedy jehličnatý les táhnoucí se až tisíce kilometrů bez přerušení. Nejsevernější části Ruska jsou pak domovem tundry, tedy holé a chladné krajiny beze stromů, jen s nízkými keři, travinami a velmi krátkými léty.

Ruskem protéká množství velkých řek. Evropská část se pyšní nejdelší řekou na celém kontinentu, 3.530 km dlouhou Volhou. Nejdelší řekou celého Ruska je pak Jenisej/Angara s délkou 5.539 km, následován řekami Ob, Lena a Amur. Uprostřed asijské části pak najdete největší zásobárnu sladké vody a zároveň nejhlubší jezero světa Bajkal.

Rusko je jedinou zemí na světě, kterou omývají vody 3 oceánů. Na západě a jihozápadě Atlantský (skrz okrajové Černé a Baltské moře), na severu Severní ledový a na východě pak Tichý oceán. Celkem sousedí s největším počtem států na světě, a to hned se 14: Norskem, Finskem, Estonskem, Lotyšskem, Litvou, Polskem, Běloruskem, Ukrajinou, Gruzií, Ázerbájdžánem, Kazachstánem, Čínou, Mongolskem a Severní Koreou.

Pokud jde o politickou geografii, je Rusko ukázkovým příkladem asymetrické federace. To znamená, že jednotlivé celky mají různou úroveň autonomie. Oblasti se dělí na republiky, autonomní okruhy, kraje, oblasti, autonomní oblasti a federální města. Celkem je v Rusku 83 federálních subjektů.

Země neomezených možností

Rusko je i po rozpadu SSSR zdaleka největší zemí světa, vždyť se svými 17.000.000 kilometry čtverečními takřka dvakrát strčí do kapsy druhou Kanadu. Země se táhne přes deset časových pásem od východní Evropy, až po nejvýchodnější výspy Asie. Od subtropů, až po arktický pás. To asi nejlépe vystihuje, jak obrovská je.

Do Ruska zatím neplynou davy turistů, ať už kvůli předsudkům, nebo vízové povinnosti. Každopádně je faktem, že tak trochu pejorativní úsloví z dob minulých, že „Rusko je zemí neomezených možností“, je vlastně pravdivé. Najdete tu naprosto vše, co od cestování očekáváte. Skvostná historická města, tisíce kilometrů člověkem nedotknuté přírody, cestování v čase, kdy si na spoustě míst připomenete, jak to u nás vypadalo před 30 lety, ale i pro mnohé netušené možnosti sportovního a kulturního vyžití.

Při cestách širou Rusí poznáte, že předsudky vůči obyčejným Rusům jsou opravdu ve valné většině případů jen předsudky. Zjistíte také, že kulturou je nám Rusko velmi podobné a zároveň velmi vzdálené. Jen obtížně se tahle obrovská země popisuje, musíte zkrátka na vlastní kůži zažít, zda budete Rusko milovat, nebo nenávidět. Nic mezi tím obvykle neexistuje.

Průvodce pro tebe napsal Kryštof Hájek
Víza
Vízum za 2 050 Kč
Turistická víza včetně zvacího dopisu musíš mít před odletem.
Další tipy před cestou
Hlavní sezóna
květen - září
V zimě je tu zima jak... v Rusku.
Více o počasí
Letenky od
5 000 Kč
Je běžná cena letenek. Akční se objeví 3x do roka a ušetříš cca 65 %.
Akční nabídky
Průvodce pro vás napsal
Poslední aktualizace před 3 měs
Navrhni úpravu