Madeira, ostrov věčného... podzimu

Ach, co sem viděl těch cestopisů kde mají všichni krásné počasí i v prosinci nebo únoru. Koupit letenky bez přestupu PRG-FNC na konec března se nemusel jevit tak špatný nápad. A nebo jo?

31. 3. - Funchal

Pilot Smartwings nás při přistání nezabil, takže rychle vyzvednout auto u Europcar a na hotel. Cena auta mile překvapila. Po zabookování hotelu skrz Booking mi vyskočila sleva asi 20 % na půjčení auta. Moc sem nečekal, ale nejnižší třídu (VW polo nebo podobné) s plným pojištěním za 5300,-. Přes Rentalcars to vycházelo něco přes 7k. Nakonec jsme dostali novej Renault Clio RS. Sice nám Alfonso na přepážce zkoušel nacpat Land Rover za 1400 euro, ale neuspěl. Argumenty typu že Clio ty kopce neutáhne je nesmysl. Neměli jsme s ním sebemenší problémy. Jen na občasný zahoření brzd, ty kopce jsou tam místy fakt extrémní.

Vzhledem k pozdějšímu příletu házíme akorát věci na hotel a jdeme se najíst, procházíme se v širším centru a jdeme kolem 11 spát.

1. 4. São Vicente, Santana & centrum Funchalu

Počasí přálo na výlet, tak jsme vyrazili do "nejkrásnější" vesnice na Madeiře. Pěkný to je, hlavně cesta skrz údolí do São Vicente je celkem epická. Vypadá to jako ve Vietnamu. Skoro celá Madeira tak vypadá. Jen tam nebylo 40 °C v nížině, a 5 °C v horách.

V São Vicente stojí kostel Nossa Senhora de Fátima. Celkem insta místo na drona, průlety a fotky. Z jedný strany je vidět na moře, z druhý pohled na hory obklopující vesnici. Vesnice toho sama o sobě moc nenabízí, takže se přesouváme do Santany.

Typické domky, turistická atrakce, vstup volný. To jsme si nemohli nechat ujít. V Santaně se toho taky moc dělat nedá, jen se nechat vyfotit u domku, koupit pohledy, občerstvení a jet dál. Nestrávili jsme tam snad ani hodinu.

Po Santaně jsme sjeli podél pobřeží zpět do Funchalu, prošli si centrum, místní trhy - mořský plody, zelenina, ovoce a koření na jednom místě (Farmer's Market).

2. 4. - Trek Fevada 25 Fontes

Trek jsme našli na alltrails.com. Nakonec nám zabral 5:30 h a našlapali jsme 12km. Parkoviště je hned na začátku treku, zdarma a při dobrém počasí se dá koukat dolů do údolí. My přijeli akorát když byla hustá mlha a nebylo nic vidět. What a start!

Trek začíná mírným sestupem do údolí. V další fázi je to klesání celkem strmý. Nejdřív jsme dali 25 Fontes (hlavní vodopád) kde už při našem příchodu bylo dost lidí ale nějaké fotky jsme stihli. Dlouhá expozice pomůže při vymazání důchodců ze záběru. 

Pokračovali jsme na další vodopád, Risco Waterfall. Určitě se to vyplatí, není to taková zacházka. Mapy sice ukazovaly hodinu chůze, ale byli jsme tam do 20 minut.

Cestou zpět se doporučuju otáčet, ty výhledy jsou dechberoucí. Společně s mlhou a mraky to dostává takový dramatický nádech. Ve slunečným počasí by to bylo asi taky pěkný, ale ne tak epický, jak s mlžnými opary.

Cestou zpět se zastavujeme u Anjos Waterfall. Vodopád, kterej dopadá na silnici kolem moře. Dost insta místo, nic ke koukání to není. Holky se tam fotí v plavkách, ostatní si tam jedou umejt auto.

3. 4. Zevling

Celej den pršelo. Po celým ostrově a hodně. Vzali jsme auto a mysleli si, že tomu dešti ujedeme. Neujeli.  Vzhledem k počasí se nám s technikou nechtělo do těch dešťů, takže jsme se zastavili v Grutas do Faial (Peter's) na extrémně velký porci Club sandwich a skvělou tomatovou polívku. Víno měli taky fajn, takže jsme se alespoň dobře najedli. 

Cestou domů jsme nakoupili vína a nějaký suvenýry, abychom to nemuseli řešit den před odletem. 

4. 4. - Pico do Arieiro, Fanal, Miradouro do Véu da Noiva & Miradouro Ilheus da Ribeira da Janela

Ačkoli jsme vstávali v 5:40 na východ slunce na Pico do Arieiro, tak jsme tam dojeli za totální mlhy a sněžný vánice. Chtěli jsme si dát trip Pico do Arieiro -  Pico Ruivo ale k panujícím podmínkám by to byla sebevražda. Po pár minutách strávených na parkovišti kde nás bičoval blizzard a s modlením se za zlepšení situace, jsme se rozhodli nečekat a vyjet na druhou stranu ostrova. Tady se potvrdilo to, co se o tom ostrově říká. Přejedete na druhou stranu a je tam zcela jiný počasí. Škoda, že to platilo jen ten den. Po průjezdu několika tunelů se na nás vyřítilo sluníčko. Směr Fanal.

Mýtický Fanal, ach ano. Je to mýtické, krásné a takové zvláštní místo. Staré stromy, volně se pasoucí krávy, mlha, sluníčko, mlha, déšť, šílenej vítr, sluníčko, mlha, krávy, vítr.

Je tam pěkný výhled na moře, procházka skrz starý stromy schovaný v mlhovině je jako když se ocitneš vedle Bilba Pytlíka, který se prodírá Temným hvozdem. 

Dá se tam strávit 30 minut i 3 hodiny. Není to nikterak velký, ale za cestu to určitě stojí. Počasí je tam celkem proměnlivý, takže chvilku svítí slunce, pak prší, pak přijdou mlhy a pak je zase hezky, takže se nebojte vyrazit. Parkoviště je hned vedle, takže pokud vás tlačí čas, zaparkujte přímo tam.

Pár minut autem od Fanalu je vodopád Miradouro do Véu da Noiva. Nedostanete se přímo k němu, protože padá hned do moře. Na záběry z dronu je to ale pěkný místo.

Je tam malý parkoviště u obchodu se suvenýrama. Tam stačí zaparkovat a dojít pár metrů k vyhlídce, kde je vidět jak na moře, tak i trochu na vodopád. Asi nestojí tam jet vyloženě za tím, ale pokud pojedete kolem, tak se tam zastavit můžete, nezabere vám to ani 20 minut.

Cestou domů jsem se zastavili ještě na kamení - Miradouro Ilheus da Ribeira da Janela. Blížil se západ slunce, takže ideální čas pro dlouhou expozici a cvak. 

Všechny ty výlety v tomhle dni byly celkem vedle sebe, žádná velká zajížďka. Dá se to zvládnout během dne a ještě vám pár hodin zbyde. Blížila se noc a my jdeme spát.

5. 4. Monte Palace Madeira

6 hodin v botanický zahradě?! Ano. Zaparkujete zdarma přímo pod stanicí lanovky, nebo vyjeďte lanovkou z centra Funchalu přímo nahoru. Tam a zpět to stojí cca 330 Kč. Lanům moc nevěřím, takže volíme benzínovej pohon. 

Jestli jste měli slabší snídani nebo prostě máte hlad či žízeň, jděte rovnou do kavárny/bistra přímo v Monte Palace (Greenhouse Coffee Roaster). Je to tam levnější než všude jinde ve městě, mají celkem výběr, chutná to dobře a šťávy dělají z čerstvýho ovoce. Pastrami je supr. Po druhý snídani jsme šli prozkoumávat tropickou zahradu. Za 12.5€ dostanete v ceně ochutnávku bílýho a červenýho vína.

Popravdě doteď nechápu, co jsme tam dělali přes 6 hodin ale rozhodně to stojí za návštěvu. Zvládnete to projít za 2 hodiny a jet jinam nebo jít do centra. Dost jsme ale fotili a prodírali se malou džunglí na kopci ve městě.

Pokud se po vstupu do zahrad severním vstupem budete držet zcela vpravo, dostanete se k hradbám, odkud můžete koukat na turisty, jak se vozí v typických saních po silnici. Chvilku jsme očumovali, ale pak jsme pokračovali v obhlídce zahrad.

Možná největší atrakcí je japonská část zahrad. Je to fakt krásný a tak nějak to všechno do sebe společně s přírodou zapadá. Lidí není moc, takže se dá v klidu fotit.

Po 6 hodinách máme zahradu křížem krážem prošlapanou, takže jdeme večeře. Nezkoušíme nic tradičního, máme hlad a podle fotek z týhle restaurace vypadají jídla dost dobře. Jedem do The Snug Smoke House - https://g.page/Thesnugmadeira. Trhaný vepřový maso, domácí dipy, libový hranolky, Tacos a místní pivo. Skvělý zakončení celodenního zahradnictví a rozhodně nejlepší jídlo za celej pobyt. Natankovat a do postele. Zítra nás čeká trek na Levada do Caldeirão Verde.

6. 4. Levada do Caldeirão Verde + Inferno

Budík na 5:40, nacpat poslední drobnosti do batohů a vyrážíme. Opět svěřujeme náš osud Google mapám. Opět chyba. Cesta co má trvat cca 50 minut trvá snad hodinu a půl. Tam kam jsme měli dojet, jsme prostě nedojeli (Queimadas Parking Lot). Místí absolutně nerozuměli češtině ani angličtině, takže jsme to objížděli furt dokola. Mapy.cz se taky chvilku trápily ale nakonec to daly. Možná se štěstím, ale doručili nám cíl. Jdeme si užít podle všech možných průvodců nejkrásnější levádu na Madeiře.

Na parkoviště jsme dojeli s neplánovaným zpožděním, ale i tak jsme tam byli druzí. Rychlý WC u parkoviště za 50 centů a jdeme na to. Jen pozor na to, pokud jsou zvedlý závory, neznamená to, že máte parkování zdarma. Sice tam zaparkujete bez lístku, ale ten je potřeba kupit při odchodu v budově před kavárnou za 3 eura. Při našem odjezdu tam bylo dost zmatených lidí, kteří nevěděli jak se z parkoviště dostat, když byly závory dole.

Jako první na vás vykouknou tyhle instagramový baráčky. To první je odpoledne kavárna s předraženým kafem, a to druhý je něco jako administrativní budova, nějaký mapy, informace a automat na parkoviště. Ráno tam nikdo nebyl, takže pár fotek a jdeme dál.

Tuhle levádu až k hlavnímu vodopádu lemuje fakt velký množství vodopádů, který často padají na cestu, takže rozhodně nepromokavou bundu s kapucí a nepromokavý boty a vaky na batoh.  Vzhledem k tomu, že den předtím vydatně pršelo, vodopády jsou nabytý a nejsou to jen potůčky. 

Cestou zpět jsme viděli borce a borkyně jen v žabkách a bílý košili. Ti museli rozhodně po pár km litovat, když ze stěn padalo bahno a litry vody. Ani bych bych se nedivil, kdyby další turisti našli jejich stržený nehty v prvním tunelu, protože bez pořádných bot je tenhle trek celkem problém.

Asi po 6 kilometrech, několika zaplavených tunelech a jednou boulí na hlavě jsme dorazili k hlavnímu vodopádu Caldeirao Verde . Byli jsme tu sami. Přímo k vodopádu se dá sice dostat, ale na konci cesty je závora se zákazem vstupu. Pár odpadků za závorou říká, že tam nějaký turisti stejně chodí. Děláme deset kroků za závoru, rychlý fotky a přemýšlíme co dál. Cesta byla krátká. Typickým "jdeme se podívat támhle za roh" dojdeme až k Infernu = +4 km navíc. 

Tahle část byla nejnáročnější. Je tam celkem strmý stoupání po úzkých schodech, kamenech a musíte se vtěsnat do těsných tunelů. Taška narvaná dronem, foťákem, jídlem a stativem přináší svoje ovoce - upocený čelo a tuk vsáklej do trička. Cesta byla celkem brutální, asi ne úplně pro začátečníky, ale viděli jsme tu i dost důchodců, co si to tam štrádovali. Asi maji nabitý kardiostimulátory.

U Inferna poobědváme, odpočineme a jdeme zpět. Počasí se umoudřilo, máme krásně modrou oblohu a poprvý to doslova peče. U hlavního vodopádu Caldeirao Verde už potkáváme houfy turistů (stále v žabkách, stále s nehty). Cesta tam je dost o vyhýbání se důchodům a dalším skupinám turistů. Cesta trvá o trochu dýl, kocháme se výhledy, které byly ráno zahaleny mlhou. Na parkovišti, stejně jako ostatní, zmateně hledám kde zaplatit lístek, který samozřejmě nemáme (ráno byla závora otevřená). Po chvíli bloudění platím v budově u kavárny a jedeme na poslední večeři na ostrově - The Snug Smoke House. Je asi 18:00

7. 4. Pico do Arieiro a odlet

Co by to bylo za trip na Madeiru bez výletu na nejvyšší horu ostrova. Celý týden se nám tam nedařilo dostat. Buď tam byla taková mlha, že nešlo přejít na další hřeben na Pico Ruivo, nebo tam sněžilo a foukalo. Ostrov se s náma smiloval.

Chtěli jsme tam už na východ slunce, ale webka ukazovala furt mlhu, takže jsme počítali s tím, že dáme snídani, zaplácneme čast ve měste a pak odpoledne na letiště. Ale kolem 8 ráno, během snídaně mlha zmizela. Rychlej check-out, naházet do Clia kufry a vyrazit. Začal závod s časem.

Spojka hořela, nádrž rychle vysychala. Dojeli jsme tak akorát. Dalo se kde zaparkovat, ale ranní golden hour už byl bohužel pryč. Každopádně to stálo za to. Poslední hodiny nám bylo dopřáno epických pohledů na zamlžený vrcholky pod náma.

Pár posledních pohledů do dálky, fotky a selfíčka pro rodiče, videa na Instagram. S Madeirou jsme se nemohli rozloučit líp.

Tipy

• Auto fakt bookovat dopředu. Stejně tak hotely. Týden před odletem jsem koukal na Rentalcars a auto na týden už stálo 14k, 4 dny před odletem už 17k/týden
• Zkuste nejdřív udělat rezervaci ubytka skrz Booking (tam kde bude případně zrušení zdarma) a čekat, zda vám BK nenabídne slevu na auto (cca 20 %)
• Na levády si přivstaň. V 7-8 ráno jsme tam byli sami. Busy důchodců a standardních turistů najíždí okolo 9 h
• Dobrý trekový boty jsou základ. Pláštěnka a nepromokavá bunda taky. Na horách se to počasí fakt rychle mění
• Stáhnout offline Mapy.cz do mobilu. Osvědčená appka, která nikdy nezklame a jsou tam všechny treky
• Do kapes si nasypte semínka pro ptáky. Zobou bez zábran z ruky
• Tankujte den dopředu. Pokud víte, že jedete na trek do hor a máte půl nádrže, radši natankuje den předem. Ráno je většina pump zavřená do 7 h a ne všude se dá platit kreditkou u stojanu v nočním režimu (bez pokladní)
• Rozhodně se nespoléhejte na Google mapy. Ztratili jsme celkem několik málo hodin jen tím, že nás navigace vedle zcela špatně. Osvědčily se spíš Mapy.cz. Na Google maps nesedí ani otevírací doby (většinou pumpy)
• Na horách fakt sněží, i když je v nížinách teplo (Pico do Arieiro)
• Litr naturalu stál cca 1,9 euro
• Sledujte web kamery. Pokud u vás prší, na druhý straně může svítit slunce, nebo na horách bude sněžit
• Kvůli dobrému kurzu sem platil skrz Revolut (z delší doby nakupený eura za 24,20)

A co to stálo?

• Letenky 4.1k a 5.2k i s kufrem kvůli technice
• Hotel se snídaní na týden 9.7k
• Půjčení auta s komplexním pojištěním 5.2k/týden
• Litr benzínu 1.9 euro
• Plná nádrž cca 80 euro
• Jídlo v indický restauraci 15 euro (Sabor da Índia 👌)
• Jídlo v centru 13 euro (The Snug Smoke House 👌)
• Jídlo v supermarketu (ovoce, pečivo, voda, džusy) 0.5-2 eura