Sv. Tomáš: Sotva sjízdné cesty na Princově ostrově a plavba ve vydlabaném kmeni
Po šíleném letu na Princův ostrov přichází čas si trochu odfrknout, to se ale změní když se seznámíme se stavem silnic, na kterých hrozí, že auto skončí na střeše. Pak musíme spát tři v jedné posteli
Cestopis z roku 2021 napsal Jan Vidim
Jsme ubytovaní v hotelu D & D Residential, který jsem našel na AirBnB. Pobyt tu stojí 20 EUR na osobu na noc, v ceně je úsměvně pouze jedna snídaně, takže se musíme dohodnout, kdo bude mít to privilegium ráno posnídat. Majitel hotelu, Carlos, nám nabízí oběd a večeři za 20 EUR, to je fakt dost a jeho nabídky nevyužijeme. S Carlosem se domluvíme na půjčení auta, na jeden den ho nabízí za 60 EUR, při více dnech za 50 EUR. Zpětně mě mrzí, že jsem s ním nevyjednal ještě větší slevu, a tak za celkem 3 tři dny platíme 135 EUR, tedy 45 EUR na den. Auto je ale úplně nový, takže to Carlosovi ke cti. Na ostrově budeme celkem 4 dny, první den tedy bez auta.
Naše nový auto (prý ho mají teprve pár měsíců)
Jsme po cestě ze São Tome, která byla opravdu stresující (viz první díl), hodně hladoví, míříme do hospůdky naproti našemu hotelu. Za 100 STN nabízí rýži s masem (kuře, prase, ryba). Hned je nám jasné, že cenová hladina je na Principé vyšší než na hlavním ostrově. Z ryb už jsme otrávení, a tak volíme vepřové. Chyba. Je to snad nejhnusnější vepřové, co jsem kdy měl. Masa minimum, tuku a chlupů maximum, většinu naší porce dostanou toulaví psi, takový dobráci jsme. No aspoň ta rýže byla fajn.
Bar, kde mají i hamburgery
Ulice Santo Antonio
Chátrá jim to tu
Vydáme se na procházku po hlavním městě (čti vesnici s 5000 obyvateli) Santo Antonio, zavítáme na místní trh. Kluci chtějí kokos, ptáme se holek, co kokosi prodávají a pochopíme, že jeden stojí 10 STN (stejně jako na Sao Tome), prodavačce tedy platíme 20 STN za dva. Potud v pohodě. Ale dostaneme plnou tašku kokosů, co budeme s osmi kokosama dělat, nevíme, navíc nikde není nikdo s mačetou, kdo by nám je otevřel. Nakonec nám kokos otevře opravář, co má u tržiště stánek, za otevření od nás obdrží 5 STN. I z takového mála má radost a směje se na nás. Potom co jsme pomohli pejskům pomáháme i lidem. Říkal jsem, že jsme dobráci.
Otvírač kokosů
Tržiště velký rozhodně není
Vážně jsme tam byli - tohle je důkaz!
V Santo Antoniu mají kromě tržiště ještě kostel s náměstím, policejní stanici, nemocnici a přístav (nebo spíš veliký molo). Ze zvědavosti se jdu do přístavu zeptat, co to stojí jet na hlavní ostrov lodí. Za 900 STN deset hodin plavby v ne moc velkým komfortu. Navíc loď nemá jízdní řád, takže spolehnout se na ní moc nedá, to, kdyby někoho, až tu bude, napadlo jet lodí. Nejlevnější letenky stojí 80 EUR jedním směrem, takže poměr i cena/výkon vede letadlo.
"STP Lucas" cesta se asi moc nevyplatí
O bezpečnost je postaráno
Tipuju, že náměstí se bude jmenovat Svobody nebo Nezávislosti
Uvnitř probíhala rekonstrukce, takže kostel lze "obdivovat" jen z venčí
Město projdeme úplně celý. Architektonicky je srovnatelně zajímavé jako São Tome, jen logicky menší. Spousta starších domů z koloniálních dob je z venku neudržovaná. Dojdeme si na pivko, které na Principe stojí o 5 STN víc než São Tome, tedy 30 STN. Skoro bych řekl, že „naštěstí“ začne pršet, a tedy můžeme bez výčitek strávit zbytek dne v hotelu, protože jsou tak 3 hodiny odpoledne a bez auta nemáme vůbec do čeho píchnout. Stačí ale dojít do jedné z místních hospůdek a o zábavu je postaráno, každý se s námi chce bavit.
Druhý den ráno zjišťujeme, že pršelo celou noc. Autem se vydáváme na Praia Burra (Oslí pláž), jednu z mnoha pláží na ostrově. Razíme strategii, že času máme tolik, že by byla chyba nějakou pláž vynechat – tahle strategie se později ukáže jako ne zcela vhodná, protože na Princově ostrově to není jak ve Středomoří, že k pláži vedou schody nebo asfaltová cesta. Tady vedou k pláži téměř nesjízdné, nezpevněné a bahnité cesty. Takže dostat se k některým plážím trvá i hodiny.
Praia Burra
Praia Burra
Na Praia Burra jsem sami, tedy až na rodinku čuníků, tedy přesněji bachyni samoživitelku s několika mláďaty. Není úplně vedro, ale když už jsme tady, tak do vody stejně jdeme. Vzduch má okolo 25 °C, voda tak nějak podobně, takže pocitově je docela teplá. Hlavně je ale čistá, i v několika metrových hloubkách je vidět až na dno, fantastický, takhle čisté moře se jen tak nevidí. Na pláži je kámen, a protože to poptávka na Instagramu vyžaduje, tak před odjezdem zapózujeme ve stylu Davida Hasselhoffa.
Tři čuníci jdou... v řadě za sebou...
Vojta Hasselhoff
Honza Hasselhoff
Lukáš Hasselhoff
Další pláž v pořadí je ta úplně nejslavnější a naprostý must-see na Principe a sice Praia Banana. Cesta dolů je hodně bahnitá a hodně kluzká. V některých pasážích nemá moc význam točit volantem, auto prostě jede dolů z kopce nebo do příkopu a fakt se několikrát vážně bojíme, že nabouráme. Auto má mít „full insurance“, což sice zní hezky. Realita může být ale úplně jiná a riskovat to nechceme. Banánová pláž nás uchvátí. Krásný bílý písek a křišťálově čistá voda, že i Stanislav Gross by valil oči, a nikde nikdo, až po chvíli přijede portugalský pár, ale ty se jenom otočí, a tak jsme u vody zase sami. Pláž klesá do vody strmě, dva metry od břehu nestačím (mám metr osmdesát). Uděláme si nějaké podvodní záběry, protože to je fakt něco. Snad jen nějaký podmořský život alá Rudé moře tomu chybí. Po hodince u pláže je čas vydrápat se zpět. Víme, že to nemusí být úplně hračka po takto rozbahněné cestě.
Praia Banana - a to počkejte jak pláž vypadá z vyhlídky
Ráj?
Ano!
Tudy se tam jde
Palec nahoru za čistou vodu
Hned za první zatáčkou stojí na cestě pickup. Naštěstí je tam rovina, a tak můžu bezpečně zastavit. Jdeme zjišťovat, co je za problém. Než k a autu dojdeme několikrát uklouzneme a nohy máme totálně od bahna. Pickup logicky jenom neodpočívá, ale zapadnul. V kopci ztratil trakci a začal klouzat dolů a zastavit se až o skálu. Pickup je páru, který byl na pláži s námi a má ho pronajatý i s řidičem. Trčet na místě už musí půlhodiny možná hodinu. Chvíli děláme chytrý, objevujeme Ameriku a ptáme se, jestli už zkusili tohle a tohle, ale nic nevyřešíme. Kola nemají vůbec žádný záběr. Aby jo, když i chodit po cestě je téměř nemožné.
Pro nás je problém, že alespoň zdánlivě se auto nedá objet, silnice je moc úzká a nechceme riskovat, že bychom buď zapadli stejně jako Portugalci nebo spadli dolů ze srázu. Svatotomášský řidič svou snahu vzdá potom, co si výslovně domrdá (nejspíš) spojku a volá o pomoc kamarádovi s traktorem. Jenže kamarád s traktorem nemá čas (nechápu, co na tomhle ostrově dělá teď tak neodkladnýho, když nemůže zachránit zapadlé auto, ale whatever). Rozhodnutí tedy je nechat pickup na místě minimálně přes noc.
To je závěr, co se mi vůbec nelíbí, protože naše auto pickup blokuje a já nechci náš koráb nechávat někde v prdeli přes den a noc, ještě když za něj platím docela dost peněz a domů je to pěšky daleko. Po úvaze si jdu tedy umýt nohy a že to zkusím projet (pro šťouraly: úvaha byla o tom, jestli jet ne o tom mýt si nohy). Plán je jet co nejblíž okraji (ale nespadnout), co nejrychleji, na nejvyšší kvalt a s uzavřeným diferenciálem. Jak můžete vidět na videu, vše se mi zdárně podaří. Cestou ještě několikrát zapadneme, avšak už je to jenom o tom trochu si couvnout a nesjet do škarpy, takže relativně žádný drama. Cestu, která má dohromady maximálně kilometr, vyjíždíme alespoň hodinu, ale nakonec úspěšně, jen tedy auto je úplně zabahněný.
Taková je cesta od pláže
Radost nám udělá vyhlídka nad pláží, ze které pláž vypadá famózně, škoda, že už se tam asi nepodíváme, protože cesta k pláži je zablokovaná. Celej tenhle počin zabral tolik času, že do hotelu se dostáváme okolo 16. hodiny a program zakončujeme obědovečeří.
Co k tomu dodat?
Název Praia Banana docela odpovídá
Praia Banana
Banán + rýže + ryba - to je místní denní chleba
Styl života alá leve-leve (svatotomášské sousloví, znamená pomalu-pomalu) striktně dodržujeme obzvlášť na Principé. Z hotelu vyrážíme druhý den ne dřív než v 11 hodin. Přestože jedeme až na druhý konec ostrova do osady Sundy, je to maximálně dvacet minut. Místo je slavné tím, že nějaký fyzik tady potvrdil jednu z Einsteinových teorií a taky, ostatně jako skoro všude na Svatém Tomáši a Princově ostrově, tu pěstovali kávu a kakao. My z fyziky byli rádi za čtyřky, takže nás případná spiritualita tohoto místa jaksi minula, a tak alespoň prozkoumáváme chátrající budovy. Po obědě ještě stihneme jednu pláž a fotogenickou vyhlídku Terreiro Velho. Do hotelu nás ten den zažene ještě za světla déšť. Rovníková Afrika v září, co naděláme.
Banksy?
Pozůstatky pevnosti Sundy
Obývané doby v Sundy
Toto by mohla být nemocnice nebo škola
Co tam vidím?
Příroda si bere zpět, co jí patří
Dávám tomu rok, maximálně dva!
Zemský ráj to na pohled
Hraju si s teleobjektivem na svém telefonu
Terreiro Velho
Na další den ráno máme naplánovaný covid test, protože je potřeba i na cestu zpět na hlavní ostrov. Podobnou pakárnu jako cestou sem (viz první díl), bychom raději vynechali, a tak svědomitě čekáme před testovacím místem ještě před otvíračkou. Negativní testy dostáváme po snídani. Dnes chceme dojet k ostrovu BomBom, který je s Príncipe spojen lávkou a podívat se do vesnice São Joaqim, snad poslední vesnička na ostrově, kde jsme ještě nebyli.
Na BomBomu je luxusní resort, a tak nás jakýsi strážný nepustí přes lávku. Nevadí, BomBom je i přilehlá pláž a je pěkná, a přestože poprchává koupání si užíváme. Cestou z BomBomu projíždíme okolo letiště a když vidím, že přes letiště vede pěšina, po které místní chodí, jdu se na runway projít taky. K obědu musíme opět zkousnout neoblíbenou rybu.
BomBom pláž
Ten kopec je BomBom ostrov
Runway
Letištní "gate" :-)
Co je v São Joaqim nevíme, ale nebyli jsme tam, a tak jedeme. Dojedeme tam a dám se do řeči s místními, ty nám doporučují pláž, která je vzdušnou čarou maximálně stovky metrů, ale reliéf způsobí, že k pláži jedeme 40 minut autem a pak ještě 20 minut pěšky. S navigací nám pomáhá jeden místní, který jde asi na lov (bere s sebou pušku) a doprovodí nás prakticky až k pláži. Vážně milí lidé, ti Svatotomášci, jen se nebát komunikovat.
Pláž u São Joaqim
Výhled z vody parádní - navíc je tu voda příjemně teplá, narozdíl od zbytku ostrova
Řeka vhodná ke koupeli
Zde se řeka vlévá, pravděpodobně bylo kdysi možné dojet autem až sem
Pláž je fantastická, za mě soupeří s Praia Banana o nejhezčí na ostrově. Teplou čistou vodu doplňuje výhled na skaliska, jež jsou částečně zahalena v mracích a panorama doplňují ty nejzelenější palmy. O zábavu se starají vysoké vlny (ne tedy tak vysoké jako na Boca do Inferno) a příjemným a praktickým bonusem je řeka, která se hned u pláže vlévá do moře, kde se tedy po koupání ve slané vodě osprchujeme.
Během našeho pobytu na pláži nás navštíví starší pán (jiný, než šel s námi na pláž) a hrozně se s námi vykecává, ale vůbec se nesnaží, abych mu rozuměl, a tak to asi po 5 minutách skončí u toho, že jenom opakuju, co říká. Fakt marná konverzace, k mému neštěstí, trvá dobrých 20 minut. Většinou jsem dokázal portugalštině rozumět, ale v tomto případě fakt ne. Týpek se ani trochu nesnaží. Co jsem schopnej mu říct je, že jsme tu autem a že jedeme do Santo Antonio, to se mu zalíbí a chce svézt, pak ale odejde. O hodinu později po koupeli v řece nasedáme do auta a na cestě pána skutečně potkáváme. Zastavujeme, abychom ho nabrali. Vojtův první stopař, kterého veze. Vyhodíme ho v Santo Antonio.
Ukecaný stopař
Ani z této pláže není cesta vůbec snadná
Auto je už po všech těch cestách úplně od bahna a špinavější být nemůže, a tak toho využíváme a jdeme se s ním ještě sklouznout na jednu z travnatých ploch poblíž vesnice Nova Estrela. Jak je po celonočním dešti mokro, jde to skvěle, klouže to. Auto musíme před odevzdáním pochopitelně dotankovat. Trošku nás naštve majitel hotelu Carlos, od kterého máme auto. Má klíček od nádrže, a tak jede na pumpu s námi. Za naše peníze se mu to tankuje, takže nádrž je tak vrchovatá, že s autem musí několikrát hopnout, aby se tam ještě trošku vešlo. Při cvaknutí ukazovala pumpa 550 STN, my platíme 660 STN (při ceně 30 STN za litr). No takový malinkatý scamík před poslední nocí na Princově ostrově.
Jsme kluci a děláme kraviny
Auto před
Auto po
Ráno nás aspoň majitel odveze autem na letiště za „no extra charge“. Po směšné bezpečnostní kontrole, kdy jen prohmatají batoh a podívají se, co je na vrchu, (moje kontrolorka to hrotila, ale nůžky na nehty usmlouvám, že jsou ok, a tak na ostrově, kam se jen tak nevrátím, nic nenechávám), odlítáme na čas, v 10 hodin dopoledne.
Loučení s plážemi Princova ostrova
PCP airport
SAAB 340 - servis během 30minutového letu není
Po přistání zpět na Svatém Tomáši
Dneska je na letišti relativně rušno
Cílem dnešního výletu bude Ilhleu das Cabras, malinkatý ostrůvek s majákem severně od hlavního ostrova. Chceme tam jet jen ze zvědavosti, v žádných pramenech se nepíše, že by se mělo jednat o nějakou turistickou atrakci. V baru jsme předtím zjistili, že nás tam můžou vzít rybáři z ostrovu blízkých vesnic.
Bereme tedy mototaxi příslušným směrem, musíme se hodně hádat, ale nakonec nás vezmou za 100 STN za motorku. Ve vesničce Micoló se doptáme a jedna milá paní nám sežene rybáře s motorem. Motor na loď, to je ve zdejších končinách hodně vzácný zdroj. Nejdřív nám pan rybář navrhuje cenu 1000 STN, zdá se nám to moc, ale zase nechceme chudáka rybáře nějak šulit, když mu navrhnu 800 ihned na to kývne, a tak myslím, že je víc, než spokojen.
Cestou do vesnice Micoló
Parkoviště pro lodě v Micoló
Ihleu das Cabras
"Necessidade motor"
No bez rizika to asi nebude
Jedeme vydlabaným stromem, máme trošku bobky, aby nás to nepřevrhlo, hlavně proto, že v batohu máme peníze a nevoděodolnou elektroniku. No a prostě nechceš se vyklopit na lodičce, v těch vlnách doplavat kamkoliv by nebyla vůbec sranda. Cestou k ostrovu míjíme vrak lodi, která prý ztroskotala před 9 lety. Na to, v jakým je stavu se mi zdá 9 let šíleně málo. Na ostrově se vydrápeme k majáku. Rybář je hodně výřečný a jeho španělština je lepší jak ta moje, takže si i zvládneme říct hodně věcí. Třebaže, je to teď na São Tome bída a nejsou ryby, pak také říká, že São Tome je chudá země, protože tu nic není. Na telefonu ukazujeme, kde je Česko, nedokáže pochopit, jak nemůžeme nemít moře. Pro něj je to, jako kdybychom neměli nebe. Na pláži, kde jsme přistáli se ještě vykoupeme a plujeme zpět, moře je teď o dost klidnější, a tak už se nebojíme. Zpátky namísto mototaxi bereme tříkolku s korbou.
Vyplouváme
A jedéém
Šplouch
A přistáváme
Rybářův syn na nás čekal v loďce na vodě
Výhled z majáku
Maják
Bohužel tato pláž není nejčistčí
Cestou zpět těsně míjíme vrak
Tříkolka pro cestu zpět
Na další den máme zamluvené ubytování na Ilhéu das Rolas – ostrovu na jihu země jímž prochází rovník. Dostat se tam dá autem a pak lodí. Taxikář chce 50 EUR za cestu k přístavu a protože víme, že půjčení auta je levnější jdeme zjistit, jestli bychom ho mohli mít už ode dneška (oproti předchozím plánům). Na auto si trošku počkáme, ale vyrážíme na jih do Porto Alegre. Cesta nám zabere asi dvě hodiny. V přístavu seženeme lodičku (tentokrát vyšší kvalita, jak na Ihleu das Cabras), zaparkujeme auto a plujeme na Rolas.
Tam za nic nemůžeme najít přes AirBnB zamluvené ubytování, majitel neodpovídá a místní neví, že by tu něco mělo být, nakonec s pomocí a vstřícností francouzského důchodce, který tvrdí, že tu někde, bydlí, ale že už má plno, se dostaneme, k domu, co vypadá jako náš zamluvený. Jenže tu bydlí Francouz. Jak je to kurva možný? Nevím, rozčilování nic nevyřeší. Problém vyřeší Francouz, který se se svojí slečnou (máme za to, že to byla šlapka, byla černá a bylo jí max 25, takže dcera asi ne) sestěhují do jedné postele a nám nechají tu druhou. Takže spíme tři v jedné posteli.
Tahle loď je trošku kvalitnější
Boat selfie
Západ slunce z Coffee beach
Pro tři dobrý?
Za 200 STN na osobu nám nabídnou rybu, přesto, že cena je úplně mimo nezbude než to zaplatit. Místní chápou, že i bílí musí jíst a ceny tomu přizpůsobují. Ryba je fajn. Asi v šest hodin ráno nás vzbudí Francouz svým mohutným a hlasitým sraním, to je pro nás premiéra takovýto budíček. Vsadil bych si na hlučný sex, ale řídká stolice je opravdovým překvapením. Vyzvednutí lodí máme domluveno na 10:00, takže s přehledem stihneme dojít na památník rovníku a skutečný rovník (ano soudruzi udělali chybu a postavili památník asi o 50 až 100 metrů jižněji, než má být).
Equator memorial
Podle GPS je rovník asi o 50 metrů severněji
Tady GPS ukazuju 0° zeměpisné délky
Pohledy na Rolas
Na Rolas je moře docela divoké
Vesnička Porto Alegre odkud vyplouvají lodě na Rolas
Protože jsme se minulou noc nemyli (nebyla tekoucí voda) a koupali jsme se v moři, tak se autem vůbec nezdržujeme a míříme do našeho původního ubytování v hlavním městě São Tome, abychom se co nejdřív umyli. Cestou míjíme Pico Cão Grande, ale míjíme doslova, protože víme, že času máme hodně a minimálně co se silnice po obvodu ostrova týče, jsme byli téměř všude, takže není problém se s autem vrátit.
Poslední 3 dny jsou volnější. V pátek se vrátíme na jih na Praia Jalé, kde si užijeme ve vlnách, počasí nám nepřeje, a tak očekávaný Pico Cão Grande ani nefotíme, protože je celý v mlze. Aspoň si ho tedy pamatujeme z předcházejícího dne. V sobotu navštívíme další dvě plantáže a sice Roça Agostino Neto a Boa Entrada. A pak se taky vydáme směrem k letišti, abychom planespotovali, protože ranvej začíná v moři a dá se k ní přiblížit na desítky metrů. Cestou na letiště vezmeme stopaře, který nám výměnou za odvoz daruje kokos.
Praia Jalé
Faces of Boa Entrada
Stará budova ve vesniččce Boa Entrada
Roca Agostinho Neto
A tahle se v Roca Agostinho Neto žije
Neděle je den odletu. Všechno zabalíme a naložíme do auta. Plán je jet na východ ostrova, tam se vykoupat v moři, prozkoumat další vesničky a pak se před odletem vysprchovat v jednom z vodopádů, které jsme navštívili na počátku našeho pobytu. U jedné z pláží nás anglicky osloví místňák, jestli nechceme půjčit šnorchl za 15 STN, to beru a zjišťuju, že až na pár akvarijních rybiček toho v moři moc není. Klukovi zaplatím při odjezdu. Dožaduje se 50 STN, to odmítám. Nakonec se dobereme k tomu, že si spletl fiftýn a fifty. Tak mu aspoň nabídnu, že ho svezeme autem.
Jediný tunel v zemi je turistickou atrakcí
A kluci to ví a prodávají nám kokos
Poslední den a tak si dáváme rybu na rozloučenou
Rybu se smaženým banánem
Dů jů spík ingliš?
Pomalu se stmívá a my míříme k vodopádu. Je nám divné, že jedeme jinam než minule, ale navigaci směrem k St. Nicolaus vodopádu věříme. Omyl objevíme, když zjistíme, že jsme si vodopády popletli a u St. Nicolaus jsme vůbec nebyli. Nevadí, jsem rád, že vidím něco nového. Nikde nikdo, a tak se ve vodopádu chceme osprchovat nazí, když v tu chvíli přijde páreček. No nahatý už jsme, tak je na 5 minut vykopneme, umyjeme se v ledově studený vodě a míříme na letiště. Tentokrát už test na COVID máme, a tak se nestresujeme.
Nastupujeme na palubu směr Lisabon. Opouštíme zemi, kam se mnoho lidí nevydá a zároveň je nám jasné, že my se jen tak nevrátíme. Opouštíme zemi milých lidí, kteří vždy pomohou a jsou na svůj malinký ostrůvek nesmírně hrdí. Opouštíme místo, které je ráj, ale ráj pouze na pohled. Končí cesta, na kterou budeme moc rádi vzpomínat.
Cascada St. Nicolaus
Koupel před odletem
Je čas se rozloučit
K rouškám nemáme zrovna pozitivní vztah
Kolik to všechno stálo? (ceny za osobu na 15 dní)
- Zpáteční letenka Lisabon – Svatý Tomáš – 400 EUR
- Zpáteční letenka Praha – Lisabon – 100 EUR
- Zpáteční letenka São Tome – Príncipe – 200 EUR
- Půjčení auta a benzín (ve třech na 10 dní): cca 200 EUR
- Ubytování São Tome (11 nocí): 90 EUR
- Ubytování Príncipe (4 noci): cca 80 EUR
- Trek na Pico de São Tomé: 150 EUR
- Výdaje na další dopravu ((moto)taxi, loď): cca 60 EUR
- Výdaje na jídlo, pivo, suvenýry a další kravinky: cca 200 EUR
10 tipů pro případného návštěvníka:
1) Na angličtinu zapomeňte, aspoň pár lekcí portugalštiny si na Duolingu minimálně v letadle zapněte, pokud ovšem neumíte francouzsky, ta je rozšířená jako druhý jazyk podobně jako v ČR angličtina.
2) S sebou berte Eura, není problém je vyměnit kdekoliv, vždy se najde někdo, kdo chce tvrdou měnu. Hlavní směnárenská zóna se nachází poblíž čerpací stanice v centru hlavního města. A mějte nějaké 10 a 20 eurovky, můžou se hodit, když dojdou Dobry. Pozor bankomaty si nerozumí s kartami vydanými v Evropě, je nutné mít peníze na celou cestu s sebou cash.
3) Na všechno se ptejte. Každý problém má řešení a místní vždy pomohou. Nevíte kudy kam, kde sehnat jídlo, kde vyměnit peníze, kde je hezká pláž? Zeptejte se kolemjdoucích rádi vám otázky zodpoví.
4) Navštivte Princův ostrov a letenky kupte co nejdříve, sehnat se dají od 160 EUR zpáteční.
5) Půjčte si auto a na Príncipe rozhodně 4x4. Je to nejlevnější i nejpohodlnější varianta dopravy, obzvlášť cestujete-li ve dvou a více lidech. Český řidičák stačil.
6) Najdete-li ubytování, které se vám líbí a je za přijatelnou cenu, zůstaňte v něm klidně celý pobyt. Autem se dá dojet všude tam a zpět během jednoho dne.
7) Kupte si místní čokoládu a kávu, je to úplně jiný level.
8) O některých cenách vyjednávejte, ale u jiných to za to ani nestojí (zejména u ryb). Taxi z letiště do hlavního města jde nejlevněji za 200 STN. Pozor můžou nabízet odvoz za 20 nebo 30 EUR, na to nepřistupujte. Na ubytování, tours, půjčení auta, oblečení na trhu, jde téměř vždy vyjednat sleva. Na druhou stranu ceny jídla jsou stanoveny pevně, ale nebojte turistům přirážku nedávají.
9) Zvažte, jestli doopravdy potřebujete místní SIM kartu (jsou relativně drahé). O ostrově toho na internetu moc není a wifi je snad v každém ubytování. Navigaci a překladač je možné mít off-line. Většina českých SIM karet se na São Tome vůbec nepřipojí do sítě.
10) Pozor na neděle. Téměř vše je zavřené, ulice prázdné, a i jídlo je trošku problém sehnat.
Jak se ti cestopis líbil?
Jan Vidim procestoval 51 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 6 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil7 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Paráda, za tenhle cestopis obzvlášť díky. Nějak mi unikl a až teď jsem se k němu dostal. Každopádně se na Tomáše chystám už dlouho a každá informace, navíce takhle hezky podaná, se cení. Super!
Díky za pochvalu
Děkuju za obě dvě části, hezky napsáno a oceňuji i praktický informace :-)
O Sao Tome už delší dobu přemýšlím, mám takovou zvláštní slabost pro nejrůznější díry na konci světa - zejména když tam jsou pěkný přírodní pláže bez lidí :-) A procházky džunglí mně taky baví.
Určitá "nerozvinutost" je něco co mně na téhle zemi láká a zároveň trochu odrazuje v kombinaci s tím, že portugalsky si umím akorát objednat pivo :-) Ale informace ohledně větší rozšířenosti francouzštiny je pro mně nová a rozhodně pozitivní, s tímhle jazykem už jsem na tom trochu líp :-)
Děkuji, za plážema rozhodně na Principe, ty na Sao Tome mírně zklamaly občasnými odpadky...
Není se vůbec čeho bát. Sám mám možná i radši když ne úplně umím jazyk, o to je vyprávění si čehokoliv větší sranda. Já se naučil portugalsky fakt až v letadle a pro začátek dobrý... Stačí znát čísla a trochu cit pro jazyky, ono se to nějak podá...
Jinak ano je to díra, nefunguje ani mobil ani kreditka
Díky! Čtením jsem se opět na chvíli vrátil na úžasný ostrov São Tomé a také se mi tím podpořilo snění o ostrově Príncipe, který bych také někdy chtěl navštívit. Snad to výjde!
Snad pro pár mírně lusofonně nadaných čtenářů bych zmínil, že je jedná o ostrov Príncipe (čti Príncipi). A také ten Ostrůvek Koz je zkrátka Ilhéu das Cabras, podobně jako Ilhéu das Rolas (Ostrůvek hrdliček, holubic).
Snad jen dotaz. Pokud nějací 'companheiros' vážně udělali chybu a postavili 'o Marco do Equador' asi o 100 metrů jižněji než má být, tak by snad měl být tento Památník Rovníku přímo na severním pobřeží ostrova Rolas nebo už pár metrů ve vodě? Předem díky za info, já to tam GPS tenkrát ani neměřil.
Snad ještě jeden tip, jak se vyhnout poněkud dražšímu taxi z letiště do města São Tomé nebo naopak. Je vhodné si tento odvoz dopředu domluvit s majitelem ubytování.
Nejsem si jistý že rozumím dotazu ohledně rovníku, ale podle moji GPS byl rovník někde v trávě jak je na fotce. A pak když se šlo 50 až 100 metrů jizneji došlo se k památníku. Podle mého měření tedy skutečný rovník doopravdy prochází Rolas.
Nás právě chtěl obrat majitel ubytování který chtěl 10 EUR za osobu. Real cena je 10 EUR za auto.
Právě díval jsem se na to na googlemaps (na mapy.cz Marco do Equador chybí), a právě mi těch 100m severně od památníku připadalo už na pobřežní linii nebo nějaký ten metr ve vodě. Pokud jen 50m, pak ok, to klidně může být v nějakém hustčím hvozdu či trávě 🇸🇹