Kultura a lidé v Albánii

Historie v kostce

Od doby železné se na území Albánie objevuje ilyrská kultura. Po porážce ilyrského kmene Ardiaeanů se území Albánie dostalo pod nadvládu Římanů, v 5. století se pak stalo součástí byzantského impéria.

V 15. století se země dostala pod tureckou nadvládu, s níž byl do Albánie zaveden islám, který začali Albánci ve velké míře přejímat zejména kvůli tomu, že jako muslimové nemuseli platit daně a mohli se tak také vyhnout povinným odvodům jednoho ze synů Osmanské říše. Z tureckého područí se země vymanila až roku 1912, kdy byla ve Vlorë vyhlášena nezávislost.

Po druhé světové válce v zemi zavládl komunismus a vůdcem země se stal Enver Hodža. Země ze začátku udržovala dobré vztahy se sousední Jugoslávií, po navázání kontaktů se SSSR ale Albánie veškerou spolupráci s Jugoslávií ukončila. V době, kdy se vztahy mezi Čínou a SSSR zhoršily, se Albánie postavila na čínskou stranu a postupně tak ochladly i vztahy se SSSR. Pod vlivem čínské kulturní revoluce zakázala Albánie roku 1967 praktikování náboženství a prohlásila se prvním světovým ateistickým státem, tvrdě pronásledovala věřící a kostely a mešity byly v této době zbořeny nebo přeměněny na skladiště, obchody či tělocvičny. Po roce 1976 ztratila o Albánii zájem i Čína a země tak upadla do totální izolace. V obavě před vojenskou intervencí jak ze západu, tak z východu, byly v zemi vybudovány statisíce bunkrů – většinu z nich najdeme v Albánii dodnes.

Po smrti Envera Hodži v roce 1985 narůstalo v zemi napětí a Ramiz Alia, který Hodžu ve funkci vystřídal, pomalu připouštěl jisté reformy, které však pro Albánce nebyly dostačující. První svobodné volby se konaly v roce 1991, Ramiz Alia z funkce odstoupil v roce 1992 poté, co volby vyhrála Demokratická strana Albánie.

Lidé

Albánie má 2.876.591 obyvatel. Většina z nich jsou etničtí Albánci. V zemi existuje několik minoritních skupin, ale počty osob, které se k těmto skupinám hlásí, nejsou přesně známy. Největší menšinou jsou Řekové a dále v zemi žijí Arumuni (Vlachové), Romové, Egypťané a Slované (Makedonci, Černohorci, Srbové).

Přesné údaje týkající se náboženského vyznání také nejsou známy, podle průzkumu v roce 2011 (v němž byl tento údaj nepovinný) se k islámu hlásí 59 % obyvatel (z toho asi 2 % obyvatel vyznává bektašismus, který byl v Turecku zrušen roku 1925 a dnes je hlavní sídlo řádu v Albánii), 10 % je katolíků a 7 % pravoslavných křesťanů.

Svátky

V Albánii se slaví následující státní svátky: 1.–2. leden (Nový rok), 14. březen (Den jara), 1. květen (Svátek práce), 28. listopad (Den nezávislosti), 29. listopad (Den osvobození) a 8. prosinec (Den mládeže, připomínka pádu komunismu). 

Dále jsou státními svátky také hlavní albánské náboženské svátky (muslimské, katolické i pravoslavné): Nowruz – íránský Nový rok (pohyblivý svátek v březnu, bektašistický svátek), katolické Velikonoce (pohyblivý svátek), pravoslavné Velikonoce (pohyblivý svátek), Bajrami i Madh (pohyblivý svátek, muslimský svátek, konec ramadánu), Bajrami i Vogël (pohyblivý svátek, muslimský Svátek oběti), Den Matky Terezy (19. říjen) a katolické Vánoce (25. prosince).

O svátcích mají banky a státní úřady zavřeno, ale obchody, směnárny a jiné soukromé podniky mohou mít otevřeno – záleží to také na městu, např. v katolickém Skadaru bude o Vánocích zavřena i většina obchodů.

Kultura 

Albánce je možné rozdělit na dvě skupiny: na severu žijí převážně Gegové, na jihu Toskové. Mezi těmito skupinami můžeme najít jazykové, náboženské a kulturní rozdíly. 

Zajímavostí u severních horských kmenů je fenomén krevní msty, který přetrval až do dnešních dnů – ve Skadaru nebo Tiraně se dokonce nachází uzavřené čtvrti nebo obytné bloky osídlené lidmi, kteří utekli ze svých vesnic v obavě z krevní msty, a do těchto čtvrtí nedovolují vstup žádnému cizinci.

Jazyk 

Albánština je jedním z nejstarších jazyků v Evropě a v rámci indoevropských jazyků tvoří samostatnou větev. Společné gramatické prvky sdílí s rumunštinou. Albánská abeceda má 36 písmen. Zapisuje se latinkou.

Anglicky Albánci příliš neumí, angličtinu ovládá pouze mladší generace. Největší šanci domluvit se budete mít se znalostí italštiny.

Minislovníček:

• Ahoj – Përshëndetje
• Dobré ráno (asi do 11 hod.) – Mirëmengjesi
• Dobré odpoledne (do 16–17 hod.) – Mirëdita
• Dobrý večer – Mirëmbrëma
• Na shledanou – Mirupafshim
• Děkuji – Faleminderit
• Prosím – Julutem
• Omluvte mě – Mefalni
• Na zdraví – Gëzuar!
• Pivo – Birrë
• Ano – Po
• Ne – Jo

Turismus 

Turisty v Albánii láká především moře (Drač, Sarandë), hory (především Albánské Alpy na severu země) a archeologické památky (Butrint na jihu země).

Turistická infrastruktura se stále rozvíjí, v nejnavštěvovanějších místech existuje dostatek ubytovacích kapacit, restaurací i bankomatů, a většina těchto míst je již spojena dobrou silnicí.

Geografie 

Albánie zabírá plochu 28.748 km², tedy asi třetinu rozlohy České republiky. 

Albánie leží v jihozápadní části Balkánského poloostrova. Podstatná část země je hornatá, nejvyšší horou je Velký Korab (2.753 m n. m.). Na severu země najdeme Skadarské jezero ležící na hranici s Černou Horou, na západě dělí Albánii od Itálie Jaderské a Jónské moře, na východě prochází hranice s Makedonií další dvojicí velkých jezer – Ohridské a Prespánské jezero. Dále Albánie hraničí ještě s Řeckem a Kosovem.

Oproti České republice není v Albánii časový posun.