Gambie

Historie v kostce

První písemné zmínky o území dnešní Gambie pocházejí zhruba z 10. století našeho letopočtu spojené s příchodem arabských obchodníků, kteří sem putovali za obchodem s látkami, slonovinou, zlatem a otroky.

Stát, podobný státu, jak ho chápeme my Středoevropané, se jako první takové zřízení dá nazývat až Malijská říše, zahrnující dnešní Gambii, Guineu, Guinea Bissau, Pobřeží Slonoviny, Mali, Mauritánii, Niger a Senegal. Rozpad říše zapříčinil začátek koloniální éry v 15. století. V té době přišli do této oblasti první Portugalci, kteří prodali práva na oblast kolem řeky Gambie k výhradnímu užívání Velké Británii. O ovlivnění území se po dlouhou dobu snažila také Francie. Konečná dohoda byla uzavřena až roku 1856, kdy skoro celé území přešlo pod celkovou nadvládu Britů. Hlavním zájmem v této době byl obchod s otroky – levnou pracovní silou. Otroci byli převáženi jak do Evropy, tak do USA. Za otrokářské doby, bylo z území uneseno přes 3 miliony lidí.

Velice pěkně o této problematice pojednává kniha Kořeny, kterou napsal Alex Haley. Popsal zde cestu jednoho rodu z domoviny v Gambii za otrockou prací v USA. Kniha byla oceněna Pulitzerovou cenou, podle ní byl natočen i úspěšný seriál. Hlavní postava, Kunta Kinteh, jako by byl v Gambii stále přítomen, a to nejenom díky restauracím, které jsou podle něho pojmenovány.

Roku 1888 se Gambie stala samostatnou kolonii podléhající UK. Od roku 1889 po dohodě s Francií byly vymezeny hranice státu tak, jak jsou známy dnes. Až roku 1906 bylo zrušeno otroctví a 18. února 1965 byla vyhlášena nezávislost na UK. Po době relativního klidu za vlády prvního prezidenta, jenž byl do úřadu zvolen pětkrát po sobě, došlo v roce 1981 k pokusu o politický převrat. Ten vedl k oslabení ekonomiky a místním nepokojům, které se podařilo potlačit až za přispění senegalské armády. V roce 1994 došlo k sesazení prezidenta za pomoci AFPRC (ozbrojené reakční síly) na jeho místo nastoupil vůdce AFPRC Yahya Jammeh, který je u moci dodnes.

Lidé

Počet obyvatel, dle odhadu, činí cca dva miliony, průměrný věk je 54 let. Nejpočetněji jsou v populaci zastoupeni Mandinkové. Oficiálně se uvádí, že na území, žije až 12 různých kmenů. Většina populace se kloní k islámu (90 %), dále je zastoupeno křesťanství a místní kmenová náboženství.

Svátky

Dle místních je každý den svátek, nicméně svátky kopírují hlavně svátky spojené s náboženstvím. Může se stát, že za zásluhy prezident udělí svátek ze dne na den bez předešlého oznámení.

Kultura

Místní rádi slaví: narození dítěte, ceremoniál s jeho pojmenováním, (cca 3 týdny po narození), svatby, náboženské svátky, úmrtí. Ke všem těmto aktivitám patří hraní na bubny, koru (strunný nástroj), zpěv a tanec. Velkou slávou jsou wrestlingové zápasy a samozřejmě fotbal, jemuž fandí snad všichni.

Jazyk

Úředním jazykem je angličtina, i když se začíná proslýchat, že prezident změní úřední jazyk na mandinku. Vzhledem k tomu, že jazyky některých kmenů jsou natolik rozdílné, že ani místní si mezi sebou nerozumí, by toto mohl být do budoucna problém. Do oblasti díky frankofonnímu Senegalu a poměrně velké senegalské komunitě prosakuje také francouzština. Z lokálních jazyků je nejvíc zastoupena již zmiňovaná mandinka, dále pak fulla, wolof a jiné.

Geografie

Celým územím protéká řeka Gambie ústící do Atlantiku. Určuje tím ráz krajiny. Hranice státu byly vytyčeny v koloniálních dobách bez přihlédnutí ke geografickým či etnickým poměrům. Území bylo ustanoveno jako pás široký deset mil po obou březích v úseku splavnosti řeky. Nejvyšším bodem je kopec cca 20 km severozápadně od Fatoto s výškou 53 m n. m.

Gambie je asi 7x menší než ČR.

Turismus

Pobřeží Gambie je jen 80 km dlouhé. Infrastruktura a turistická vybavenost zatím není na moc vysoké úrovni, a to i přes to, že v zemi začínají operovat hotelové resorty zvučných jmen. Do země stále neproudí miliony turistů a tato destinace se dá spíš nazvat destinací pro dobrodruhy.

Druhou významnou turistickou skupinou, jsou ženy ze západu v určitém věku, které do Gambie jezdí za pohostinností místních mužů. V neposlední řadě v oblasti působí mnoho charitativních organizací, zvláště pak z UK a severských států.

Hlavní zaměření těchto organizací je většinou školství a zdravotnictví. Země se snaží čerpat peníze z rozvojových fondů EU, většina zboží, a to včetně potravin, je importovaná. Pro příznivce nemasového cestování, kteří hledají klid, pláže s pískem bez lidí, toulky přírodou a nejsou zaměřeni na komfort luxusních hotelů, elektřinu a tekoucí vodu, má Gambie svoje nezaměnitelné kouzlo zapomenutého kousku světa.

Gambijský dalasi

Místní měna je gambijský dalasi (GMD). Nejmenší je mince 1 GMD, papírové bankovky začínají na 5 GMD. Aktuálně probíhá reforma bankovek, kdy se z oběhu stahují některé papírové bankovky a jsou nahrazeny novou nominální hodnotou. Kurz vůči CZK – 1 CZK je cca 1,7 GMD.

Směnárny a platba kartou

Platba kartou je zatím možná jen ve velkých hotelích a několika restauracích v Banjulu a dalších velkých městech.

Peníze se dají vyměnit po příletu na letišti. Nicméně, kurz nebývá přátelský. Směna je pak možná v jakékoli bance či ve Western Union, jichž na pobřeží potkáte nespočet. Pro otrlé funguje i černý trh (Banjul, Serekumda, Senegambia), kde seženete kurz zdaleka nejlepší. Nicméně podstupujete riziko problémů s místními autoritami, případně s místními šmelinaří. Pro vyjednávání je vhodné znát oficiální kurz, místní jsou ochotni se domluvit, protože USD a EUR využívají hojně k emigraci ze země.

Kolik co stojí

Obecně se dá říci, že ceny jsou ve srovnání s tuzemskem zhruba stejné. Záleží však na oblasti, kde se nacházíte a na vyjednávacích schopnostech. Většina potravin a spotřebního zboží (vyjma místních produktů ovoce, zeleniny) je importována z EU, popřípadě UAE, USA a Číny. Pokud nepohrdnete stravováním ve stancích a lokálních „restauracích“, dá se najíst poměrně slušně okolo 50 Kč, zvláště pak, pokud se soustředíte na ryby, jichž je na pobřeží dost. Balená voda 1,5 stojí cca 13 Kč.

Cestování místní dopravou, vyjde o mnoho levněji než u nás. K tomu člověk zažije i trochu adrenalinu a může si užít opravdovou blízkost místních. Pokud jste pohodlní, bez pronájmu auta to nepůjde, protože na dlouhé vzdálenosti místní doprava nemá smysl, tedy pokud nemáte spousty času.

Ubytovaní – pokud budeme brát zařízení k tomu určená, s alespoň částečným západním standardem (hlouběji do vnitrozemí to začíná být trochu problém), počítejte s cenou od 300 Kč do 600 Kč, záleží na místě a kvalitě ubytovaní. Pokud máte odvahu, zvláště v odlehlých oblastech, kde je o turistické ubytování nouze, není problém dohodnout se s místními. Rádi se vás za nějaké drobné ujmou. Počítejte s tím, že kromě určité nepohody z pohledu zhýčkaného Evropana, vás čeká enormní zájem místních. Budete pro ně něco jako noviny. V některých oblastech stále můžete narazit na místa, kde je běloch spíše vzácností.

Spropitné a smlouvaní

Ve většině zařízení nečekejte účet. Cenu taxi je třeba mít dohodnutou dopředu. Spropitné v restauracích záleží na vašem uvážení, bývá zahrnuto v ceně, nicméně i tak je vítáno. (Průměrný plat v restauracích je cca 1.200 Kč/měsíc, případné spropitné jde přímo obsluze).

Kdekoli jinde smlouvejte. Platí pravidlo, že bez smlouvání jsou ceny i o 150 % vyšší, zvláště na trzích se bez smlouvání neobejdete.

Jak ušetřit

Jako ve většině míst na světě. Místo v restauraci jíst u stánku. Místo velkých měst a „civilizace“ se rychle přemístit dál od turistických tras. Na Gambii je asi nejdražší rozhodnutí nezůstat na jednom místě, pronájem auta, benzin a ubytování. Zbytek je v řádech korun. Obecně jde o levnější destinaci. Pokud zůstanete na jednom místě někde na pobřeží, moc peněz potřebovat nebudete. Kromě místních řemeslných výtvorů není v zemi za co moc utrácet.

Co si vzít s sebou

Určitě se hodí dobře vybavená lékárnička. (včetně malarik) Nezapomeňte na zdroj světla. Pouliční osvětlení v Gambii nenajdete. Je dobré mít s sebou něco jako KPZ, tedy nezapomeňte na nůž. Zvlášť pokud plánujete bydlet u místních. Opalovací krém a repelent bereme jako samozřejmost. Antibakteriální mýdlo, případné filtry na vodu, pokud nejste přátelé plastových lahví.

Denní rozpočty

Nízkorozpočtový cestovatel jezdí autobusem, takže za den utratí maximálně 40 korun za dopravu – krátké vzdálenosti z vesnice do města a zároveň bydlí v nejlevnějším penzionu či apartmánu, kde si uvaří potraviny z místního trhu. Podobný pokoj stojí okolo 350 Kč na noc včetně snídaně. Během dne spotřebuje vodu a jídlo za 200 Kč. Nejnižší denní náklady budou činit tedy zhruba 600 Kč za osobu/den.

Zlatá střední cesta – cestovatel se ubytuje v lepším ubytovacím zařízení se snídaní, půjčí si auto a stravovat se bude v bufetech, výjimečně v restauracích. Auto společně s denní spotřebou benzinu vyjde asi na 50 eur, tedy 1.350 Kč. K tomu hotel se snídaní pořídíme do 750 Kč za noc a během dne vypijeme a sníme potraviny asi za 350 Kč. Dostáváme se proto na částku 2.450 Kč za osobu/den.

Cestování za luxusem – pokud jste vyznavači tohoto stylu, doporučujeme se Gambii vyhnout. Samozřejmě, že země má několik luxusních resortů, nicméně po opuštění bran těchto rezortů vás čeká střet s místní ušmudlanou realitou.

V poslední době se začínají více prodávat zájezdy do Gambie s cesotvní kanceláří. Průměrně zaplatíte za 10 dní kolem 45.000 Kč. Aktuální nabídka zájezdů do Gambie.

Jak do Gambie

Nejlepší spojení v poměru cena/výkon je zatím stále přes Brusel s Brussels Airlines. Letenka z Prahy do Banjulu se dá pořídit okolo 17.000 Kč. Čistý čas na cestě včetně stop over v Dakaru je okolo 9 hodin letu. Existují levnější varianty do Dakaru a pak po zemi, ty však zabírají čas a cestu přes francouzsky mluvící Dakar.

Cestovatelé, kteří se nemusí řídit pevným datem, mohou využít početných charterových letů, především z Velké Británie, ale poslední dobou i z Polska, například přes cestovní kancelář rainbow.

Potkali jsme také pár lidí, kteří se z Evropy vydali na cestu autem. Pro inspiraci Rally Budapešť – Bamako, ale oblast nazývající se Západní Sahara nepatří mezi úplně bezpečná místa. Pokud budete mít v plánu něco takového podniknout, důrazně doporučujeme zjistit si aktuální bezpečnostní situaci na všech místech, která máte v plánu projíždět. Některé oblasti západní Afriky jsou stále poněkud nestabilní.

Jak se nejlépe dopravovat

V Gambii se jezdi vpravo, ale místní doprava, kde se na silnici potkáte s lidmi na kolech i bez kol i se zvířaty a povozy všeho možné druhu, je značně zmatečná. Je třeba mít na paměti, že většina lokálních dopravních prostředků by u nás neprošla technickou kontrolou a většina řidičů dostala řidičské oprávnění poměrně nedávno nebo ho vůbec nemají. Auto je pro normálního Gambijce nedosažitelný luxus.

Na malé a střední vzdálenosti z města do vesnice – celá země na délku má okolo 400 km – je nejlepší lokální doprava. Pro lepší flexibilitu je třeba si půjčit auto, pronájem motorek jsme zatím nezaznamenali a i s půjčením kola může být problém. Na řízení vám stačí evropský řidičský průkaz, je třeba být připraven na zvýšený zájem místní policie o řidiče s bílou pletí. Po cestě napříč státem narazíte na ozbrojené policejní a vojenské check in, kde se dá čekat jakási kontrola. Pro cestu po řece Gambii, se stačí dohodnout s místními, kteří po řece vozí ryby a buráky.

Půjčení auta

Při řízení auta v Gambii je třeba se připravit na absenci dopravních předpisů, semaforů, asfaltových cest a vlastně všeho, na co jste zvyklí. Prostě jede ten větší. Při výběru auta myslete na to, že ne všude jsou asfaltové cesty. Zato úplně všude je písek. Dost často skončíte uprostřed ničeho. Doporučujeme brát palivo pokaždé, když potkáte benzinku. Zvláště ve vnitrozemí jsou vzdálenosti mezi jednotlivými čerpacími stanicemi dost velké.

Auto vám zapůjčí třeba na gambiatourism.org.uk. Někteří ještě z výdělku financují různé charitativní projekty.

Nevyplatí se riskovat, v gambijské nemocnici opravdu skončit nechcete. Znovu připomínáme, že Gambijci moc řídit neumí, místo brzd raději používají dálková světla a je třeba počítat s tím, že u veteránů je brzdná dráha opravdu dlouhá.

Pokud máte v autě místo, určitě se nebojte svézt některého z místních školáků, ušetříte mu i několik km do školy a máte možnost se dozvědět o místních specialitách. Na cestě napříč zemí, mimo policejní auta/vojenská auta/check-pointů, narazíte i na několik přívozů. Přes řeku stále vede jen jeden most po celé její délce. Pro cestu z Banjulu do Barry je třeba být v přístavu i několik hodin před odjezdem a i tak není jisté, že se na přívoz dostanete.

Gambijská kuchyně

Určitě ryby! Různě připravované, grilované, uzené. Pokud jste milovníkem ryb, určitě stojí za to vydat se do rybářské vesnice Tanji asi 35 km od Banjulu. To, že jste blízko, poznáte několik km dopředu po čichu. Ve vesnici se ve velkém udí ryby. Samozřejmě seženete i další dary moře, a to i v nezpracované podobě.

Je třeba si kvalitu produktů řádně zkontrolovat – oči nemají být zakalené, žábry pěkně růžové, a když do ryby píchnete, měla by se kůže rychle vrátit do původního stavu. Místní umí ryby „nachytat“ i ráno mrtvé v písku, které vyplaví oceán. Klasickou přílohou ke všemu je rýže. Místní umí také brambory, ale pokud je budete chtít třeba k obědu, budou se na vás dívat jako na blázna. Domácí kuchyně je složená hlavně z pálivých omáček, luštěnin, manioku (kasava) a buráků. Červené maso se podává hlavně o svátcích. Nejčastěji tedy narazíte na kuře.

K masu bychom ještě dodali, že hygienické podmínky rozhodně nejsou ideální, všudypřítomný prach a teplo určitě situaci nezlepšují. Je tedy vhodná jistá obezřetnost. Samostatnou kapitolou je místní ovoce. Pokud dorazíte v období manga, narazíte na něj na každém rohu a ceny, pokud ne zadarmo, se tomuto hodně blíží. Určitě také stojí za zmínku veškeré produkty z podzemnice olejné, tedy buráků, které jsou jedním z největších exportních artiklů. Naše ideální snídaně je gatto – buráková placka s medem a s mangovým shakem. Poměrně vydatné jídlo vyjde dohromady na 35 Kč.

Pro lenochy

Až vás přestane bavit válení se na pláži, projděte si Banjul. Je to město mnoha rozporů. Na jedné straně zvláštní dřímající klid přístavního města, které je tak trochu náhodou i městem hlavním a na straně druhé nikdy nekončící cvrkot obchodníků se vším, na co si vzpomenete. Město je malé a poměrně kompaktní. Dá se v klidu projít pěšky. Určitě stojí za to, navštívit Albert Market, je sice o trochu dražší než trh v Brikamě, ale narazíte zde na úplně všechno. Od ryb po malé krejčovské dílničky, kde vám místní krejčí ušijí, na co si vzpomenete, až po stánky řezbářů, kde se dají pořídit suvenýry z cest. Užijte si smlouvání o každou korunu a pobavte se s místními o životě.

Od Albert Market je to jen kousek do přístaviště, odkud odplouvají trajekty přes ústí řeky do Barry. Je velice zajímavé pozorovat snahu mnoha aut dostat se na přívoz, kde jsou omezená místa. K tomu v povzdálí kotví velké námořní kontejnerové lodě, které se starají o místní zásobování. Ve městě narazíte na ošuntělé národní muzeum s řadou zaprášených exponátů. Z našeho pohledu nemá jeho návštěva moc smysl, pokud ovšem nejste nadšenec do místních reálií.

Zdejší kuriozitou je Oblouk 22 (Arch 22), postavený v roce 1994 jako připomínka vojenského převratu a uchvácení moci aktuálním prezidentem. Zajímavostí je, že pod obloukem smí projíždět jen prezident. Všichni ostatní si musí zajet. Můžete jít nahoru a podívat se na Banjul svrchu, prostory jsou bohužel více méně prázdné. Stará část města na vás dýchne zašlou slávou koloniálních dob. Architektura je na některých místech sále patrná, mnohem patrnější je zub času, který budovy neúnavně ohlodává. Banjul je relativně bezpečné místo, po setmění stále není moc pouličního osvětlení. Kolem přístavu a zvláště na přívozu do Barry můžete narazit na kapsáře.

Pro menší lenochy

Na koupání do Gunjuru. Vesnice vzdálená od Banjulu cca 60 km vám dalekou cestu vynahradí naprostým soukromím. Většina místních se vody bojí a na pobřeží si chodí spíš zaběhat. Pro většinu turistů je Gunjur už moc daleko. Až úplně k vodě se ne všude dostanete autem, nicméně krátká procházka přes rýžová pole před západem slunce má něco do sebe. Je vhodné mít s sebou baterku – čelovku.

V době přílivu jsou podvodní proudy docela silné a k tomu bývají na pobřeží velké vlny. Na šnorchlování pro začátečníky to moc není. Na začátku vesnice ze směru od Banjulu se nachází rybářská osada, kde si můžete koupit ryby a pozorovat místní rybáře, jak na svých barevných loďkách válčí s oceánem o skromný úlovek. Večer si ryby můžete upéci na pláži na ohni. Nedaleko rybářské vesničky leží také stále nedostavěná poutní mešita, kterou už několik let staví prezident. Mešita stojí na místě původního poutního místa, které bylo po staletí posvátným místem pro mnoho místních kmenů.

Samotné městečko nese českou stopu, jako svojí základnu si ho vybral ostravský charitativní projekt Kola pro Afriku, díky němuž mají místní k Čechům vřelý vztah.

Pokud vás přepadne hlad a nevystačíte si s tím, co ulovíte na ulici nebo v rybářské osadě, stojí za to se zastavit v KalaKala. Pan majitel si s vámi rád popovídá o tom, co je třeba v okolí vidět a jak hrála Barcelona, v případě že budete chtít na pár dní zůstat, poptejte se také. Pokud dáváte přednost bydlení u místních za levnější peníze, ptejte se v KalaKala po Morovi. Gambie má tu výhodu, že se všichni znají.

Jestliže zůstanete na pár dní v okolí, můžete si užít pozorovaní ptáků. Bývá možné tu narazit až na 50 druhů ptactva. Určitě také stojí za to podívat se do Sanyangu, který se nachází zhruba 12 km od Gunjuru. Hezké ubytování je třeba zde: Také vám tu půjčí kánoe na projížďku po mangrovech. Vřele doporučujeme, určitě stojí za to.

Pro dobrodruhy a ty, co mají spousty času

Pokud máte dobrodružnou povahu, neradi zůstáváte na jednom místě a chce se vám do vnitrozemí, dá se Gambie z Banjulu přes Barru až do Fatota a zpět, projet autem bez zastávek za jeden až dva dny. Byla by to škoda, po cestě je určitě pár míst, která stoji za návštěvu. Cesta může vést například přes Banjul – Barra – Fass – Farafenni – Charmen – Wassau – Sukuta – Fototo – Basse – Karantaba – Kunting – Busura – Somita – Kartong – Gunjur – Tanji – Serrekunda – Banjul. Dá se objet za 7–10 dní.

Zdraví

Povinné je očkování na žlutou zimnici. Osobně doporučujeme všechny typy žloutenky, hodí se také břišní tyfus. Gambie patří do malarické oblasti. Obecně rozšířený blud, že malarika vás před malárii ochrání, není pravda. Jen zmírní průběh nemoci. Je tedy vhodné být vybaven i repelentem. Po kapsách je dobré mít antibakteriální mýdlo, určitě se hodí standardně vybavená lékárnička.

Pokud narazíte na psy, je lepší se jim vyhnout. Sice nejsou většinou agresivní, ale je třeba myslet na to, že muslimové mají k psům ne úplně přátelský vztah a případné pokousání v místní nemocnici řešit opravdu nechcete. Místní zdravotnická péče je povětšinou děsivá a kvůli vzdálenostem ne vždy dostupná. Pro jistotu bychom přibalili i prostředky na řešení žaludečních problémů.

Kriminalita

V Gambii není moc vysoká, ale i přesto je doporučena základní opatrnost. Nenechávejte věci bez dozoru a cennosti si při opuštění hotelu ukládejte alespoň do zavazadel. Na kapsáře můžete narazit zvláště na trajektech při přejezdu řeky.

Důležité kontakty

• Honorární Konzulát – Adama Sallah – + 220 446 4304.
• Policie – 220 422 7223
• Nemocnice – Royal Vicotria Teaching Hospital Banjul – +220 422 8223

Vízum

Při cestování do Gambie nemusíte řešit víza. Razítko do pasu obdržíte při příletu s platností na 21 dní zdarma. Pozor na případný přechod do Senegalu, kde je nutné projít znovu celní a vízovou kontrolou. Můžete být požádáni (nikdy se nám to zatím nestalo) o předložení mezinárodního očkovacího průkazu. Jiné doklady a potvrzení nejsou třeba.

Celní předpisy

Bezcelně lze dovézt 200 kusů cigaret nebo 250 g tabáku, 2 litry alkoholu, 2 litry vína a 200 ml parfému. Vývoz produktů z divokých zvířat, ryb, rostlin je zatím regulován státem.