Bhútán

Kultura a lidé

Historie, lidé, jazyk a svátky

Historie v kostce

Dávná minulost této bájné země zůstane zřejmě zahalena rouškou tajemství, protože vzácné a nenahraditelné dokumenty byly časem zničeny kvůli početným požárům a zemětřesením.

První osídlení na území Bhútánu se objevují už v období 2.000 let př. n. l. Území bylo známé pod různými názvy. Současný název Bhútán znamená mýtus nebo tajemství. Příchod tibetského buddhismu se datuje do 8. století našeho letopočtu návštěvou učence Padmasambhavu (nazýván je též i guru Rimpoche) v roce 747. Odteď náboženství zaujímá dominantní úlohu při tvorbě sociálního, politického, hospodářského a kulturního rozvoje státu.

Zemi sjednotil v 17. století Shabdrung Ngawang Namgyal, vůdce budhistické školy Drukpa Kargyu. Ve druhé polovině 17. století byla jednota Bhútánu ohrožena vnitřními rozpory, občanskými válkami a také hrozbou z Tibetu.

Korunovace krále Ugyen Wangchucka (1907–1926) 17. prosince 1907 znamenala založení Bhútánského království. Po dobu vlády druhého krále Jigme Wangchucka (1926–1952) země začala s pozvolnou modernizací. Třetí král Jigme Dorji Wangchuck (1952–1972) zahájil politické, sociální a ekonomické reformy – ustanovil parlament, nejvyšší soud, královskou poradní radu a reformoval vládní systém. Po dobu jeho vlády se Bhútán stal členem OSN. Čtvrtý král Jigme Singye Wangchuck (1972–2006) své úsilí věnoval dlouhodobé transformaci země na moderní společnost, demokratizaci a postupný přechod na konstituční monarchii a inicioval přijetí nové ústavy. V prosinci 2006 přenechal trůn synovi Jigme Khesar Namgyel Wangchuckovi. První demokratické parlamentní volby se uskutečnily v březnu 2008 a nová ústava byla ratifikována králem v červenci 2008.

První průmyslové závody tu začaly vznikat až v 70. letech 20. století. Jde především o podniky se zaměřením na zpracování textilu, ovoce, cementárenství a výrobu vodní energie. Díky lesnímu bohatství hraje v Bhútánu významnou úlohu také těžba a zpracování dřeva. Dlouhou tradici mají též umělecká řemesla. Zatím malou, ale stále významnější úlohu, hraje turismus.

Lidé

Původní obyvatelé, Tibeťané, kteří přišli na území Bhútánu v 9. století, se nazývají Ngalop (dnes často označováni jako Bhútánci). Ngalop reprezentují původní tibetskou kulturu a buddhismus tvořící dominantní prvek současného moderního Bhútánu. Ngalop (neboli Bhútánci) dnes tvoří 60 %. Dalšími jsou tibetští Lhopa. Ostatní obyvatelstvo je tvořeno kmeny Gurungů a Ásamů ( 10–15 %). Také tu žije kočovné etnikum zdržující se převážně na severu.

V hlavním městě Thimphu má svoje bydliště až sedmina národa. Ostatní žijí převážně v menších vesnicích (častokrát izolovaných) v rozvětvených rodinách. Síla a soudržnost komunity je víc než důležitá. Průměrná délka života tohoto hrdého národa je 66 let.

Bhútánců je 14x méně než Čechů.

Svátky

Celkem 20 státních svátků se odvíjí od výročí smrti či narození významných osobností z historie. Mnohé též vycházejí z budhistického vyznání a vypočítávají se na základě lunárního kalendáře. Jedná se o pohyblivé svátky. Za všechny jmenujme Den národa, který se koná 17. 12., Svátek svěcení vody 23. 9., Buddhova parinirvána (smrt) v červenci, slavení nového roku (tzv. Losar) zpravidla v únoru a Den obětování jídla 10. 1.

Nejpopulárnějším je však festival Tsechu, jehož oslavy se obměňují podle města, v němž se právě koná. Prostřednictvím tanečního dramatu se tu prezentuje bohatá tradice podávající se ústně, která v sobě nese hodnoty bhútánské kultury, mytologie a duchovního přesvědčení. Pro místní obyvatele má hluboký náboženský význam.

Bhútánci věří, že sledováním těchto mystických tanců je možné dosáhnout osvícení. Je místem, kde hromadí své náboženské zásluhy, jsou očišťováni od negativní karmy a dostávají požehnání. Taktéž je příležitostí sociálního sdružování se, posilňování pouta a jednotnosti. Pro více informací se podívejte se na kingdomofbutan.com.

Obchody a restaurace bývají otevřené denně (i přes víkend) od 8:00 do 20:00 hodin. O víkendech se konají místní trhy.

Kultura

Kultura Bhútánu je do velké míry ovlivněna hlavním náboženstvím, kterým je buddhismus. Vliv buddhismu je viditelný v každodenním životě bhútánského národa. Země je plná klášterů a neexistuje pohled, v němž by se nevyskytovala stúpa, modlitební mlýnek nebo vlajky třepotající se ve větru. Udržení a uchování kultury ve své čistotě bylo vždy jedním z nejvyšších cílů národa a zároveň jedním ze čtyř základních pilířů filozofie hrubého národního štěstí. Tím je zabezpečeno rovnoměrné rozdělení prosperity ve společnosti, zachování kulturních tradicí, ochrana životního prostředí a zodpovědná vláda.

Země jako první na světě vyčlenila kouření cigaret mimo zákon (i přesto, že je to turistům v okolí hotelů tolerováno). Také se nepoužívají igelitky nebo je zakázáno žebrání. Architektura nových staveb je předepsaná a musí být v souladu s tradicí. Vláda také schválila zákon, podle něhož se musí zachovat minimálně 60 % lesního porostu (ve skutečnosti dnes les pokrývá až 70 % rozlohy Bhútánu).

Lidé tu mají velmi blízký vztah ke své zemi a přírodu velmi ctí. Při příležitosti narození nového prince 5. 2. 2016 bylo na jeho počest v okolí hlavního města Thimphu vysazeno 108.000 stromů. Bhútán se těž zavázal, že bude roku 2020 100% organickou krajinou.

Jeden z nejvýraznějších kulturních rysů krajiny je národní oděv, který tu nosí každý. Pro ženy je to zavinovací sukně zvaná kira spolu se slušivým kabátkem toengo a pro muže gho, přes nějž je přehozený šál gabney. Jeho barva určuje postavení daného muže ve společnosti. Žlutý může nosit jen král a nejvyšší duchovní představitel.

Mezi kulturní zvláštnosti v porovnání s okolními státy patří také rovnoprávnost pohlaví. Volba životního partnera je ponechána na mladých a není nijak předem dohodnuta. Rozvod je běžně akceptován, také nikdo neodsuzuje svobodné matky. Majetek tu dědí ženy.

Dítě nedostává jméno hned při narození, ale minimálně 3 dny po porodu. Pár se vydá do nejbližšího chrámu, kde mu jméno vylosuje jeden z mnichů. V Bhútánu se s výjimkou královské rodiny nepoužívá příjmení, ale vybírají se dvě jména, z nichž první je bezpohlavní a druhé určuje pohlaví dítěte. Bývají inspirována nebo odvozena od božstev. Poté může novorozeně vidět také nejbližší rodina a jiní, kteří ho vítají přinášením darů.

Mezi tradiční řemesla patří výroba dřevěného kuchyňského nádobí (shag-zo), dřevořezby, kovotepectví (gar-zo), výroba bronzových a kovových sošek, výroba tradičního papíru (de-zo), výrobky z bambusu a třtiny (tsha-zo), textílie nebo malba na bavlně či na hedvábí (thangka). Motivy čerpají z tibetského buddhismu, běžného života a přírody.

Jazyk

Národním jazykem Bhútánu je „dzongkha“, který se dlouhá léta používal především v tzv. dzongách (pevnostech, které sloužily jako administrativní centrum pro kláštery), odtud je odvozeno i jeho jméno. Jazyk vznik jako původní dialekt tibetštiny, proto je nazýván i „starou tibetštinou“. Je zastoupený 28 % (65 % jako druhý jazyk).

Další dva hlavní jazyky jsou tsanglakha/sharchop (mluví se s ním na východě) a lhotshamkha (mluví se s ním na jihu Bhútánu a má kořeny v nepálštině). Mniši čtou staré listiny, které jsou napsané v jazyce chhokey.

Bhútán je multilingvní země a mnohé izolované vesnice používají různé dialekty (himalájské, tibetské, barmské, nepálské). Celkem jich je až 19. V zemi se dá bez problémů dorozumět anglicky.

Minislovníček:

• Dobrý den – Kuzu zangpo la
• Co je to? – Ani ga či mo?
• Děkujeme – Kadrin čhe la
• Kolik to stojí? – Ga dem či mo
• Ne – Menn
• Ano – In
• Kde? – Gatey?
• Čaj – Dža
• Voda – Ču
• Mám rád Bhútán! – Nga Druk gai!
• Miluji tě/Mám tě rád – Nga gi če lu ga

Turismus

Zatím malou, ale stále významnější úlohu, hraje cestovní ruch. Hranice byly pro cizince otevřeny až roku 1974. Striktní izolace (geografická i ekonomická) tak byla uvolněna jen před několika desítkami let, díky tomu se Bhútánu podařilo zachovat jeho kulturní dědictví. Vláda se snaží o budování trvale udržitelného cestovního ruchu, který je nejen finančně únosný, ale také omezuje negativní dopad na kulturu a životní prostředí, které obvykle přináší masový turismus.

Proto Bhútán zastává turismus s tzv. „Vysokou hodnotou, ale nízkým dopadem“, což v praxi znamená, že se sem skutečně může vydat jen pár cestovatelů. Maximální počet akceptovaných turistů ročně je 150.000, po přkeročení této hranice se přestanou vydávat víza.

Podle vládního nařízení je nutné cestovat přes lokálního tour operátora nebo mezinárodního partnera, který zařizuje všechno od ubytování (minimálně tříhvězdičkové a schválené) přes stravu (snídaně, oběd, večeře). Licencovaného průvodce a transfer (kromě mezinárodních letenek).

V Bhútánu se jako turista může člověk pohybovat výlučně s průvodcem, kterého si objedná dopředu a dohodne si s ním i konkrétní trasu výletu. Vše se musí zaplatit předem. Až na základě platby jsou vám vystavena víza, o něž požádal lokální operátor. Volný pohyb po Bhútánu bez průvodce není možný a nezávislí cestovatelé nejsou do země vpuštěni.

Seznam všech oficiálních cestovních kanceláří naleznete na webu tourism.gov.bt.

Geografie

Malá krajina s rozlohou 38.394 km2 je rozličná nejen co se týká kultury, ale vyniká také svým rozmanitým povrchem. Kvůli horám je Bhútán odjakživa poměrně izolovaný od ostatního světa, existovalo jen několik strategických horských průsmyků, kterými se dalo přejít z Tibetu do Assámu (Indie). I proto si Bhútán vysloužil přívlastek „horská pevnost Bohů“. Na jihu je možné najít nížinné monzunové deštné pralesy, na horách smíšené a jehličnaté lesy – borovice, jedle, duby a alpské louky až po ledovce a pásmo věčného sněhu. 70 % země pokrývají lesy.

1. Alpská zóna (4.000 metrů a více) bez lesního porostu;
2. Mírné pásmo (2.000 až 4.000 m) s jehličnatými a listnatými lesy;
3. Subtropické pásmo (150 m do 2.000 m) s tropickou a subtropickou vegetací.

Bhútán má až 20 vrcholů vyšších než 7.000 metrů, na nichž ještě nikdy nespočinula lidská noha (protože tam sídlí bohové a ti nechtějí být rušeni). Striktně platí zákaz výstupu do výšek vyšších než 6.000 m n. m. nejvyšším vrcholem je Ganghar Puensum tyčící se do výšky 7.574 metrů, přičemž nejnižší bod krajiny, řeka Drangme Chhu, má je 97 m n. m.

Bhútán má až 10 národních parků a rezervací (4 NP, 1 přírodní rezervace a 5 sanktuárií = útočiště vzácných živočichů či rostlinných druhů). Bhútán se tak stal poslední ekologicky nerozrušenou zemí, kde žijí lidé. Najdete tu scenerie, které už v Himalájích neuvidíte.

Země je 2x menší než ČR.

Peníze a ceny

Měna, ceny a denní rozpočty

Bhútánský ngultrum

Měnou je bhutánský ngultrum (značka BTN), který se dělí na 100 četrumů. Bankovky jsou v hodnotě 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000. Mince v hodnotě 1 ngultrumu, 50, 25, 20, 10 a 5 četrumů.

Kurz místní měny je ekvivalentní indické rupii. Tou se dá v Bhútánu dokonce bez problémů i platit. Proto není třeba být překvapený, pokud vám ji v obchodě vrátí. Před odjezdem ze země se doporučuje utratit všechny ngultrumy, protože je téměř nemožné směnit tuto měnu mimo Bhútán.

Zajímavost: vytvoření prvních bankovek zvaných ngultrum se uskutečnilo až v roce 1974 díky peněžní reformě tehdejšího krále a ministra financí. Před používáním mincí a bankovek se jako platební prostředek používaly indické rupie nebo tradiční systémy výměnného obchodu. Platilo se například rýží, masem, sýrem, vlnou a dalšími pro nás neuznávanými platidly.

Směnárny a platby kartou

Peníze doporučujeme směnit ihned po příletu nebo již na letišti či v jedné z bank. V případě zpětné výměny je potřeba předložit potvrzení o výměně z Bank of Bhutan nebo z oficiální směnárny v hotelu. Komerční směnárny v zemi neexistují.

Bankomaty v Bhútánu sice jsou, ale turista je najde jen ve větších městech. Hotely a banky akceptují cestovní šeky MasterCard, Visa, American Express.

Platba kartou není vžitá a na většině míst ani není možná. Proto doporučujeme mít s sebou hotovost.

Kolik co stojí

Bhútán je rozhodně levnější zemí než Evropa, i když v porovnání se sousedními státy (Indie, Čína) je o něco dražší. Ceny jsou v Bhútánu zpravidla o čtvrtinu až třetinu levnější než u nás. Konkrétní ceny bohužel neuvádíme, skutečně není potřeba zde téměř nic kupovat, všechno je zařízeno a zaplaceno předem, protože cestovat do Bhútánu lze pouze na all inclusive pobyt.

Spropitné a smlouvání

V Bhútánu není zvykem nechávat spropitné a není ani povinné. Platí však, že nikoho neurazíte, když službu patřičně oceníte pár ngultrumy navíc. Spropitné se však nevztahuje na průvodcovské a transferové služby. Tam je vyplácení bakšiše běžnou praxí. Proto je třeba dát po skončení zájezdu průvodci spropitné. Jeho výše se odvíjí od počtu lidí ve skupině a celkové spokojenosti poskytnutých služeb. Průvodci se doporučuje dát sumu ve výši kolem 5 eur na den a řidiči polovinu.

Podobně to funguje také při smlouvání. Sice se v Bhútánu nesmlouvá až v takové míře jako například v sousední Indii, člověk se s ním však potká běžně především na trzích. Je třeba mít na paměti, že obchodník dá slevu ve výši maximálně 10 %, ne více. Osvědčilo se nám také požadování množstevních slev (při koupi dvou výrobků třetí zdarma, při koupi jednoho výrobku druhý za polovinu apod.).

Jak ušetřit

Ušetřit v Bhútánu je při organizovaném zájezdu (což je v současnosti jediná možnost navštívení země) poměrně jednoduché, protože vše je již předem zaplacené a na základě dohodnutého itineráře je turistovi vystaveno vízum. Pokud tedy člověk nebude utrácet za suvenýry či alkoholické nápoje, utratí za 10 dní nejvíce 50 eur.

Denní rozpočty

Při sjednávání výletu přes cestovní kancelář, což je jedna z povinností nutná pro povolení ke vstupu, si s utrácením nemusíte dělat hlavu. Všechno od hotelu přes průvodce, transfer, snídaně, oběda a večeře je již započítáno v ceně. Tarif je fixní. Jediné, za co utratíte peníze, jsou nápoje, svačinky, alkohol, suvenýry a spropitné pro průvodce a řidiče.

Minimální cena itineráře pro 3 lidi je 250 USD na osobu/noc (v měsících březen, duben, květen, září, říjen, listopad) a 200 USD na osobu/noc (v měsících prosinec, leden, únor, červen, červenec a srpen). Pro individuálního turistu je to k uvedené sumě plus 40 USD za noc a pro dvojici 30 USD za osobu a noc navíc. Děti do 5 let platí jednorázový poplatek 40 USD. Děti mezi 5–12 lety platí polovinu denního minima (100 nebo 125 USD).

Doprava

Silniční, železniční i letecká doprava

Jak se do Bhútánu dostat

Do Bhútánu se dá dostat dvěma způsoby. A to po zemi (z Indie na třech místech – Phuentsholing, Gelephu a Samdrup Jongkhar), nebo letecky (přímou linkou z Indie, Nepálu, Thajska či Bangladéše) společností Druk Air a Bhutan Airlines. Žádné jiné aerolinky do Bhútánu nelétají. V zemi se nachází jen jedno mezinárodní letiště, které se nalézá ve městě Paro. Právě tady tak začíná poznávání drtivé většiny návštěvníků.

Do Bhútánu se nedá dostat na vlastní pěst, využít musíte místní cestovní kanceláře. Jejich seznam najdete na oficiálním webu tourism.gov.bt.

Jak se nejlépe dopravovat

Transfer v Bhútánu zajišťuje lokální kancelář v závislosti na počtu turistů (auto, minivan, autobus).

Jezdí se zde vlevo. Cesty mezi největšími městy jsou v poměrně dobrém stavu. Mnohé úseky se však neustále upravují a je tak třeba počítat se zdržením či místy rozbitou vozovkou. Dálnici tu člověk nenajde a jediná dvouproudová cesta v obou směrech je na krátkém úseku v hlavním městě Thimpu. Semafory se zde nevyskytují, král je považuje za součást špatné globalizace. Národní dálnice, která se začala stavět v 60. letech, propojuje jeden kraj se druhým. Ne více než 40 % obyvatel to má stále i několik dní pěšky k nejbližší cestě.

Půjčení auta

Půjčovny aut v zemi neexistují. Dopravu zabezpečuje místní cestovní kancelář.

Veřejná doprava

Jako turista není možné využívat veřejnou dopravu k přesunům. Jakýkoli transfer předem zajišťuje místní cestovní kancelář.

Jídlo

Typická jídla, nápoje a ceny

Bhútánská kuchyně

Bhútánci milují pálivé jídlo. Čili je v kuchyni tak obvyklé, že jak něco není pálivé, nechutná jim to. Proto si je třeba na místní gastroorgasmy připravit chuťové pohárky. Rýže je hlavní přílohou a vždy k ní dostanete jídlo s masem a zeleninu (nebo jedno z toho). Nejčastěji se jí vepřové, hovězí a kuřecí. Ze zeleniny to bývá špenát, dýně, ředkvičky, rajčata, říční řasy, cibule, zelené fazole a bílá řepa.

Výběr z jídel:

• Ema datshi – národní jídlo Bhútánu. Vegetariánské jídlo z čili a sýra datshi. Toto jídlo najdete v každé části Bhútánu. Někde přidávají zelené fazolky, někde hřiby, brambory nebo namísto datshi sýra podávají sýr jačí. Dnes může být i nevegetariánské (s vepřovým, hovězím, kuřecím).
• Phaksha Paa – vepřové na červených čili papričkách s ředkvičkami nebo špenátem.
• Hoentoe – aromatické plněné buchtičky jako naše taštičky/pirohy naslano (špenát, sýr, bílá řepa).
• Momo – kuřecí, vepřové, zelné nebo sýrové knedlíčky, velmi oblíbené. Tradičně se jedly při slavnostech.
• Dal Bhat – rýže s čočkou
• Kewa datse – brambory se sýrovou omáčkou
• Kewa Phaghsa – brambory s pikantním vepřovým
• Barthu – smažené nudle či nudlová polévka
• Thueb – kaše z rýže nebo ploché nudle posypané osmaženým masem
• Jasha maroo – kari s posekanými kousky kuřete, rajčata a rýže
• Khuri-le – pohankové palačinky

Výběr z nápojů:

• Ngad-ja – slazený čaj s mlékem, pije se všude a ve velké míře, pije se namísto kávy
• Suja – tibetský typ čaje s máslem (jemně slaný), připomíná to spíše polévku než čaj, je chutný a velmi zahřeje žaludek v zimě
• Arra – destilát z rýže, ječmene, pšenice (rýžovice nazývané také rýžové víno), kromě tohoto alkoholického nápoje se vyrábí také pivo a whiskey
• Pivo – Druk 1100 je pivo srovnatelné s plzeňským pivem, v některých restauracích najdete také značku Red panda (kvasinkové)Také se tu žvýká betel – listy betelu a oříšky arekové palmy, které mají povzbudivé účinky. Dávají se do něho různé přísady podle výběru (anýz, fenykl, kardamon atd.) ale i nehašené vápno.

Jak se stravovat jako místní

Tradičně se jídlo servíruje v dřevěných dózách, miskách. Jí se rukama, zatímco se sedí v tureckém sedu na dřevěné podlaze. Nejdřív se jídlo servíruje nejstaršímu členovi rodiny (jako projev úcty ke starším), nebo hlavě rodiny. Servíruje žena, ve většině případů matka. Před jídlem je zvykem se krátce pomodlit a kousek jídla se položí na zem jako obětina místním duchům a božstvům.

Dnes však místní jedí za stolem sedíc na stoličce. Tradičně se jídlo vařilo v kameninových pecích nebo jen na rozpáleném kameni.

Obvyklé ceny v restauracích

Vzhledem k povinnému stravování se na místech určených pro turisty (většinou formou bufetových stolů) je jídlo (snídaně, oběd a večeře) započítané v ceně celkového balíčku.

Aktivity

Městská turistika, pláže i nákupy

Festival Tsechu

Jeden z nejpopulárnějších festivalů v krajině, který každé město/oblast oslavuje v jiný den. Lidé se oblékají do nejlepších šatů a shromažďují se na nádvořích klášterů. Součástí oslav je i tanec Čam, který praktikují mniši zahalení v maskách. Domácí věří, že už jen sledováním těchto mystických tanců je možno dosáhnout osvícení a očistit svou karmu. Každý Bhútánec proto považuje za povinnost zúčastnit se Tsechu aspoň jednou za život. A proto byste ho neměli vynechat ani vy.

Túry/treky

Bhútán nabízí různé typy treků od méně náročných přes středně těžké až po ty náročnější. Většina túr trvá 2–3 dny.

Túra k Tygřímu hnízdu

Tento skvost je rozhodně tzv. must see Bhútánu. Návštěva této jedinečné země by bez scénického výstupu na měděno zbarvenou horu Padmasambhavu rozhodně nebyla úplná. Klášter Tygří hnízdo ve výšce 3.120 m n. m. je přilepený ke skalnatému útesu. Podle legendy sem guru Rinpoče, díky němuž se po zemi rozšířil buddhismus, v 8. století přiletěl na zádech tygřice, aby tu v pokoji meditoval.

Trek Velký Snowman

Je označován za nejtěžší, ale je zároveň nejkrásnějším trekem na světě. Trvá 31 dní. K jeho absolvování je třeba mít speciální povolení, které si zařídíte prostřednictvím lokální cestovní kanceláře.

Rafting/kajaking

Bhután je zemí bohatou na vodu a řeky, proto nabízí adrenalinové zážitky v podobě raftingu či kajakingu. Dá se vybrat z pomalejších i rychlejších toků. Co si vyzkoušet peřeje na řece Mo?

Cyklotúry

Horské cyklotúry jsou jedním z nejlepších způsobů jak poznat Bhútán, některé trasy vedou přímo přes vesničky. Šlapání do výšek nad 3.000 m n. m. sice vyžaduje zdatnost, ale odměna v podobě nekonečných výhledů stojí za to.

Lukostřelba

Jde o národní sport Bhútánců. Střelnici má skoro každá vesnice a tradičně se používá bambusový luk. Při turnaji ve střelbě jsou k dispozici dva terče vzdálené od sebe 100 m a terč je od střelce vzdálený neuvěřitelných 150 m, tedy o mnoho více než na olympijských hrách (50 m). Každý člen týmu má na každý terč dva šípy na jedno kolo. Dva týmy stojící proti sobě komentují výkony soupeře posměšnými či obdivnými písničkami a tanci či úklony, aby vyrušili soupeře a znemožnili mu trefit cíl. Je to v podstatě společenská událost, kde jsou stánky s jídlem a soutěže organizované mezi vesničkami, městy a amatérskými týmy.

Na co si dát pozor

Kriminalita a další nástrahy

Zdraví

V zemi jsou jen státní nemocnice. Je dobré si zařídit zdravotní pojištění v ČR. Doporučujeme pít jen balenou vodu. Tepelně zpracované strava není zdraví škodlivá.

Kriminalita

Kriminalita je v Bhútánu minimální, téměř až neexistující. Buddhistická víra, přesněji lamaismus, jim nedovoluje krást, ubližovat všemu živému, dokonce ani lhát a místní se tím velmi řídí. Bhútán je krajinou milých, usměvavých a ochotných lidí. Ale jeden nikdy neví, a tak i tu platí pravidlo být ostražitý a mít zdravý respekt, který je všude potřeba.

Riziko katastrof

Časté sesuvy půdy se vyskytují v období dešťů. Aktuálními problémy země je také eroze půdy a omezený přístup k pitné vodě. Bhútán je však bezpečná země, do níž se nemusíte bát cestovat.

Důležité kontakty

Po celou dobu pobytu je přítomný místní průvodce, který disponuje telefonními čísly. Proto není potřeba si je pamatovat. Pro případ nouze nejdůležitější kontakty uvádíme:

Nouzová situace

• 110 (hasiči)
• 111 (dopravní policie v hlavním městě Thimpu)
• 112 (ambulance)
• 113 (policie)
• 219 (v případě přírodní katastrofy)

Víza a povinnosti

Vízum, očkování a celní předpisy

Víza

Turistický ruch je v zemi velmi omezený a do Bhútánu je možné cestovat buď na pozvání vlády, nebo jako turista. Žádost o víza může podat jen místní cestovní kancelář (jejich seznam). Žádosti jsou zasílány na Ministerstvo zahraničních věcí Bhútánu, které vízum vydává a při příjezdu vízum udělí do pasu. Letenka se bez schválené žádosti nedá zakoupit.

Na vydání víz si po žádosti lokální cestovní kanceláří vyhrazuje Ministerstvo zahraničních věcí dobu 15 dní. Proto musí být žádost zaslána nejméně polovinu měsíce před plánovanou návštěvou. Vízum stojí 20 USD. Od víza jsou osvobozeni jen obyvatelé Indie, Bangladéše a Malediv.

Další dokumenty

Vyžaduje se platný cestovní pas s platnými vízy a letenkami, které klientovi zasílá lokální cestovní kancelář na základě rezervování balíčku obsahující předem dohodnutý a zaplacený itinerář. Minimální cena vstupu na den činí 200 a 250 USD (závisí na měsíci návštěvy). Takzvaným solo travelers je k této ceně navíc naúčtováno nejvíce 40 USD na osobu/noc, nebo 30 USD na osobu/noc při cestování ve dvojici.

Očkování

Do Bhútánu není povinné žádné očkování. Ale doporučujeme být očkován na hepatitidu A a také na břišní tyfus. Antimalarika můžete klidně nechat doma, riziko je minimální. Vezměte si s sebou však repelent proti štípancům. Výskyt malárie byl však v minulosti evidovaný zejména na jihu při hranicích s Indií.

Celní předpisy

Po příjezdu do země je každý návštěvník povinen vyplnit celní prohlášení „Customs Form“ a uvést všechny dovážené předměty.

Bezcelně je možné dovézt 400 ks cigaret nebo 150 g tabáku, 2 l alkoholu, elektroniku a další techniku pro profesionální účely, fotoaparáty a videokamery pro osobní účely.

Dovoz a vývoz zbraní, munice, výbušnin, narkotik a drog (kromě léku předepsaných lékařem), je přísně zakázaný. Dále také vývoz předmětů, popřípadě výrobků z přírodnin a starožitnosti. Vývoz některých výrobků je možný jen po získání potvrzení, že nejde o starožitnosti.